José Noguéro

José Noguéro celý život působil ve Francii, jeho jméno ale napovídá, že původ neměl francouzský. Rodiče pocházeli ze Španělska a do jižní Francie se vystěhovali koncem 19. století. José Noguéro, respektive Noguéro-Sierra, se narodil v Bordeaux, kde také začal studovat farmacii, zároveň se ale během dvacátých let začal uplatňovat v divadle.

Počátkem třicátých let se dostal do Paříže, kde se brzy prosadil ve filmu a v divadle. První filmovou roli mu nabídl Jacques de Baroncelli ve filmu ARLÉZANKA (L′Arlésienne, 1930), poté dvakrát točil se slavným Mauricem Tourneurem (TANČÍRNA – Maison de danses, 1931; JMÉNEM ZÁKONA – Au nom de la loi, 1932), spolupracoval i s dalšími režiséry zvučných jmen. Nevelkou, ale zajímavou postavu dirigenta mu svěřil René Clair v satirické komedii POSLEDNÍ MILIARDÁŘ (Le dernier milliardaire, 1934). Často se objevoval v rolích exotických cizinců, k nimž byl předurčen svou vizáží, v jeho filmografii figurují i tituly, které jsou dnes vnímány spíše jako kuriozity tehdejší produkce.

Kromě filmu vystupoval v Théâtre de l′Athénée, kde hrál v režii slavného Louise Jouveta. S Jouvetem pak během druhé světové války odjel do jižní Ameriky, když ve Francii nemohl najít dostatečné uplatnění. S nabídkami měl ostatně problém i po návratu do Francie na konci války a až René Jayet mu svěřil titulní roli v historickém dobrodružném příběhu MANDRIN (1947), o rok později ztvárnil další historickou postavu v Guitryho životopisném filmu KULHAVÝ ĎÁBEL (Le diable boiteux, 1948).

Vracel se i k divadlu, hrál například v Théâtre de la Madeleine, s filmem ale spolupracoval spíše již jen výjimečně, v šedesátých letech odehrál dvě vedlejší role v průměrných špionážních filmech. Po delší přestávce se pak objevil ve známé de Brocově komedii SUKNIČKÁŘ (Le cavaleur, 1978). Poté odešel do rodného Bordeaux, kde žil zcela v soukromí a zemřel v úplném zapomenutí 11. března 1993 ve věku 88 let.

Pavel "argenson" Vlach