María Mercader

María Mercader pocházela sice ze Španělska, svou uměleckou dráhu i soukromý život ale spojila s Itálií, dodnes je známá jako druhá manželka Vittoria de Sicy (1901-1974). Narodila se v Barceloně do bohaté rodiny, svůj první film natočila jako devatenáctiletá ve Španělsku, jednalo se o muzikál VĚTRNÉ MLÝNY (Molinos de Viento, 1938). Poté přišly nabídky k dalšímu filmování z Francie, kde hrála hlavní ženskou roli v kriminálce ZÁHADA ŠTĚDROVEČERNÍ NOCI (L′étrange nuit de Noël, 1939).

Počátkem čtyřicátých let zamířila María Mercader do Itálie a teprve tady se jí podařilo uskutečnit svůj sen stát se velkou filmovou hvězdou. Jenom v letech 1941-1942 natočila patnáct filmů, v nichž hrála převážně hlavní role. V několika filmech hrála s Vittoriem de Sicou (KDYBYCH BYL UPŘÍMNÝ – Se io fossi onesto, 1941; NEJSEM POVĚRČIVÝ… ALE – Non sono superstiozo…ma, 1943; NEBESKÁ BRÁNA – La porta del cielo, 1945), od společného natáčení historického filmu GARIBALDISTA V KLÁŠTEŘE (Un garibaldino al convento, 1943) se datuje jejich soukromý vztah. I když se Maríi Mercader podařilo to, o čem zástupy de Sicových fanynek mohly jen snít, María se musela řadu let smířit s faktem Vittoriova dosud trvajícího manželství s Giudittou Rissone (1895-1977). Italská církev neumožnila rozvod a Vittorio s Maríou tak žili dlouhou dobu v neformálním svazku.

Mezitím María točila další filmy, nejčastěji ji ke spolupráci zval režisér Carlo Lodovico Bragaglia, za zmínku stojí i slavný Alessandro Blasetti, s nímž natočila hvězdně obsazený film ÚSTAV GRIMALDI (Nessuno torna indietro, 1945). Na dlouhou dobu svůj poslední film TAJEMNÝ RYTÍŘ (Il cavaliere misterioso) natočila v roce 1948, pak se věnovala rodině. S Vittoriem de Sicou měla dva syny, Manuela (*1949) a Christiana (*1951). Vittorio de Sica se však nikdy úplně nevzdálil od své první manželky a řadu let žil náročným životem otce dvou rodin. V roce 1954 se sice s Giudittou Rissone rozvedl a o pět let později se oženil s Maríou Mercader, obojí ale proběhlo v Mexiku a italské úřady rozvod ani sňatek neuznaly za právoplatné.

Teprve v roce 1968, kdy Vittorio i María získali občanství ve Francii, konečně uzavřeli právoplatný sňatek v Paříži. Po Vittoriově smrti (1974) vydala María Mercader autobiograficky laděnou knihu Můj život s Vittoriem de Sicou (Mia via con Vittorio de Sica, 1978), v osmdesátých letech se příležitostně začala vracet i před kamerou. V režii svého syna Christiana například natočila romantický příběh HRABĚ MAX (Il conte Max, 1991), za zmínku stojí i její účast v mezinárodně oceněném filmu DŮM ÚSMĚVŮ (La casa del sorisso, 1992).

María Mercader zemřela v Římě 26. ledna 2011 ve věku nedožitých 93 let.

Ve zkratce připomeňme ještě osobnost Maríina staršího bratra Ramóna Mercadera (1913-1978), který proslul jako mezinárodní komunistický aktivista a v roce 1940 v Mexiku zavraždil Stalinova rivala Lva Trockého. Po dvacetiletém vězení v Mexiku krátce pobýval v Československu, poté v Sovětském svazu a nakonec zemřel na Kubě. Díky své úloze v historii nakonec i on svým způsobem pronikl do filmu a ve slavném ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO (1972) mu svou tvář propůjčil Alain Delon.

Pavel "argenson" Vlach