Dorothy Gibson

Dorothy Gibsonová byla jednou z hereček němé filmové éry, též zpěvačkou a modelkou. Její jméno však je dnes spíše spojováno s obrovskou námořní tragédií, kterou přežila a silně ovlivnila její další život. Dne 15. dubna, roku 1912, přežila potopení lodě Titanic.

Narodila se 17. května 1889 jako Dorothy Winifred Brownová. Její otec John A. Brown zemřel, když jí byly pouhé dva roky. Její matka, Pauline Boesenová, si poté vzala Johna Leonarda Gibsona. Mezi léty 1906 až 1911 se objevovala jako zpěvačka a tanečnice v řadě divadelních i varieté produkcí. Největší úspěch pro ní však v této době znamenalo angažmá na Broadwayi ve Frohmanově muzikálu Dairymaids.

Roku 1908 si bere za muže George Battiera Jr. a o rok později se stává nejoblíbenějším modelem pro komerčního umělce, Harrisona Fischera. V té době se však již projevují manželské problémy, které vyvrcholí rozchodem páru a roku 1916 i oficiálním rozvodem.

K filmové branži Dorothy přičichla již roku 1911 díky společnosti Independent Moving Pictures Company (IMP) a později se zabydlela ve firmě Lubin Studios. V červenci 1911 odjela do Francie jako již zaměstnankyně filmového Eclair Studia, které v dotyčné zemi otevíralo svou novou pobočku. A slavila úspěch. Kritika jí chválila pro její jemné, přirozené herectví, které využívala hlavně v komediích a stala se hlavním lákadlem, které táhlo lidi na její krátkomentážní filmy jako MISS MASQUERADER (1911) či LOVE FINDS A WAY (1912). Přesto se v jejím repertoáru dá najít i nějaké to drama, z nichž jistě stojí za zmínku historický snímek PITCHER MOLLY, který spatřil světlo světa roku 1911.

Za zajímavou zmínku z této doby stojí, že roku 1911 prožívala románek s magnátem Julesem Brulatourem, vedoucím distribuce společnosti Eastman Kodak a spoluzakladatel slavné filmové společnosti Universal Pictures.

V dubnu roku 1912 se vracela z dovolené z Itálie a pro svůj návrat si zvolila plavbu na největším, nejluxusnějším parníku své doby, Titaniku. Ten pro její život znamenal velký bod obratu. V noci, uprostřed severního Atlantiku, 15. dubna, v 0:40 hodin opouští potápějící se loď se dvěma svými kolegy v prvním spuštěném záchranném člunu číslo 7. Pouhý měsíc po této události hraje sebe samu v desetiminutovém filmu SAVED FROM THE TITANIC (1912), který dokonce obsahuje dva barevné záběry (natáčet se začal údajně dva týdny po katastrofě) a sama Dorothy má na sobě ty samé šaty, se kterými vstupovala do záchranného člunu (zachovala se i fotografie). Bohužel o dva roky později požár uvnitř Eclair studia zničil údajně veškerý natočený materiál a způsobil tak škodu, kterou dodnes filmoví historici považují za jednu z největších v němé éře filmu.

Jeden z jejích životních úspěchů byla role v jednom z prvních celovečerních filmů americké kinematografie: HANDS ACROSS THE SEA (1911). Stala se jednou z nejlépe placených filmových hereček své doby, a ač byla stále mladá, rozhodla se roku 1912 svou filmovou kariéru ukončit. Nadále se však objevovala na prknech, která znamenají svět a hrála kupříkladu v Metropolitní opeře, představení: Madame Sans-Gene (1915).

Konec jejího života nebyl méně dramatický, než ten, který si jako mladá prožila roku 1912. Jako stoupenkyně nacismu a údajná tajná agentka, se Gibsonová roku 1944 zřekla své účasti ve straně. Následovalo obvinění a jako anti-fašistická provokatérka byla uvězněna do Milánského vězení v San Vittore, odkud utekla společně se dvěma vězni, novinářem Indro Montanellim a generálem Bartolo Zambonem. Všichni se pak společně přidali do odboje.

Po válce žila ve Francii, kde ji v Pařížském apartmá hotelu Ritz postihl 17. února, 1946, infarkt. Dorothy Gibsonová na jeho následky ve věku 56 let umírá a její ostatky jsou uloženy na hřbitově v Saint Germain-en-Laye. Její majetek je rozdělen mezi milence Emilia Antonia Ramose, velvyslance španělské ambasády v Paříži, a její matku.

Dorothy Gibsonová byla velkou herečkou své éry. Nicméně s nástupem zvukového filmu a rozvojem tohoto průmyslu se na její hvězdu zapomnělo, stejně jako na její filmy. Ten nejznámější je bohužel již dávno ztracen, a kdyby nebylo tragédie Titaniku, bůh ví, jestli by jméno Dorothy Gibsonová vůbec někomu něco říkalo.

*autor této biografie děkuje uživatelce sharkamelita za pomoc při překladu.

Ondřej "Nach" Bezouška