James Davis

James Edwards Davis byl experimentální filmař. Kromě natáčení pozůstalosti svého přítele, architekta Franka Lloyda Wrighta, natáčel filmy o světelných lomech způsobených jeho plastickými sochami.

Ve dvacátých letech dvacátého století strávil mnoho času v Paříži, kde studoval umění u Andreho Lhote, významného kubisty své doby. V té době se Davis stává malířem a sochařem. Přivedl zpět kubistický vliv do New Yorku a byl přítelem jednoho z prvních amerických abstraktních malířů Johna Marina.

V roce 1945 se setkal s Laszlem Moholy-Nagyem, který byl profesorem na Bauhausu, dalším významným umělcem a velkým učitelem. Moholy-Nagy byl v té době velmi zaujatý Davisovou prací a vzájemný vliv byl společný.

Davis věřil, že je v dlouhé řadě skvělého umělce, který pracuje se světlem a rozumí mu. Byl filmařem světla v době, kdy jím bylo jen několik dalších (významnou výjimkou byl Oskar Fischinger), a měl velký vliv na dalšího svého přítele Stana Brakhage. Brakhage věnoval svůj film Text světla Jimovi Davisovi.

Zatímco Jim Davis byl patrně jedním z velkých amerických abstraktních filmařů, byl velmi plachým mužem, a proto se mu nedařilo získat velkou distribuci a kritickou pozornost svých snímků. Za to, co zbylo z jeho práce, patří poděkování Stanu Brakhageovi, který jeho práci propagoval.

sator