Warren Zevon

„Ať jsem kdekoliv, líbí se mi tam.“

Warren William Zevon se narodil 24. Ledna 1947 v Chicagu, rodina se později přestěhovala do Californie. Warren začal ve 13 studovat moderní klasickou hudbu. Jeho rodiče se rozvedli a on v 16 opustil školu a přestěhoval se z Los Angeles do New Yorku, aby se stal zpěvákem. Jeho kariéra rychle začala nabírat na obrátkách, v roce 1969 byla jeho píseň He Quit Me součástí soundtracku k filmu Midnight Cowboy. Ve stejném roce vydal své první album – Wanted Dead or Alive.

„Nezáleží na tom, jak dobrého mám učitele, neučím se dobře.“

Na začátku sedmdesátých let začal vystupovat se skupinou Everly Brothers. V roce 1975 se krátce přestěhoval do Španělska, kde vystupoval v katalánském městě Stiges poblíž Barcelony. Na konci září stejného roku se však vrátil do Los Angeles, kde v roce 1976 vydal druhé album – Warren Zevon. Následovalo období, které ovlivnil především Zevonův rozrůstající se alkoholismus. V roce 1978 následovalo album Excitable Boy, se kterým se zařadil mezi největší objevy sedmdesátých let.

„Přál bych si, abych zpíval lépe.“

V roce 1980 vydává další album, ve kterém se zabývá svým rozvodem a také zazní společná píseň s Brucem Springsteenem. Ve stejném roce následuje live album Stand in the Fire (věnované Martinu Scorsesemu). V roce 1983 se Zevon zasnubuje a stěhuje na východní pobřeží. Po neúspěchu posledního alba mu vypovídá smlouvu distributor. Ze Zevona se stává vážný alkoholik a on sám se dobrovolně zapisuje na rehabilitační kliniku v Minnestoě v roce 1984. Krátce poté se rozchází se svou snoubenkou. Zevon mizí z hudební scény na několik let, během kterých nakonec porazil závislost na alkoholu a několika dalších drogách.

„Spát budu, až budu mrtvý.“

Jeho comeback znamenalo album Sentimental Hygiene. Na začátku devadesátých let vzniká také skupina Rock Bottom Remainders, ve které se kromě Zevona vystřídá například spisovatel Stephen King a prodcent Matt Groeing. Na konci dekády poté Zevon píše hudbu k seriálu Route 66. Po nejneúspěšnějším album Zevonovy kariéry následuje v roce 1996 jeho první best of – I’ll Sleep When I’m Dead. Po pěti letech mimo dění následuje zevlův druhý comeback – Life’ll kill ya (jehož součástí je i song Hit somebody!).

„Kupujeme si knihy, protože věříme, že si kupujeme čas na jejich přečtení.“

Po vydání dalšího alba v roce 2002 začíná Zevon projevovat příznaky hned několika psychických onemocnění včetně fobie z lékařů. Tu nakonec na radu svého zubaře překonává a navštěvuje lékaře, ten mu diagnostikuje rakovinu. Zevon následně začíná nahrávat své poslední album – The Wind, v něm se jako hosté objevuje hned několik přátel ze Zevonova dřívějšího života včetně Bruce Springsteena nebo Billy Bob Thortona. 30. října 2002 je jediným hostem hodinové show Davida Lettermana, se kterým spolupracoval od roku 1982. 26.srpna 2003 vyhází jeho poslední album – The Wind, jeho součástí je i píseň, která je všeobecně považována za Zevonovo rozloučení – Keep me in your heart.

„Život vás nakonec zabije.“

Warren Zevon umírá 7.září 2003 ve věku 56 let, v Los Angeles. Album The Wind zaznamenalo 5 nominací na cenu Grammy, včetně nominace na nejlepší píseň roku pro Keep me in your heart. Album nakonec získalo dvě ocenění, jediné dvě Grammy za celou třicetiletou Zevonovu kariéru.

„Mimo sny nejste nikdy doopravdy volní.“

Sony1994