Otto Skorzeny

Rodilý Vídeňák Otto Skorzeny pocházel z měšťanské středostavovské rodiny. Jeho předkové z matčiny strany byli vojáci, on sám ale až do druhé světové války s armádou žádné zkušenosti neměl. V mládí studoval na technické univerzitě ve Vídni, kde se jeho velkým koníčkem stal sportovní šerm. Při něm také utrpěl zranění v obličeji, díky kterému ho dneska známe s jeho typickou jizvou na tváři. Ve 20 letech vstoupil do rakouské nacistické strany. Dalším jeho zájmem v tomto období byly motocyklové závody, ve kterých byl také poměrně úspěšný.

Po dokončení studií si Otto založil vlastní firmu, mezitím už začala druhá světová válka. On sám se chtěl stát letcem, jenže k Luftwaffe nebyl přijat, proto nastoupil vojenskou službu jako spojař. Toto zařazení mu ovšem nevyhovovalo, a tak se 21. února 1940 přihlásil jako dobrovolník do Waffen-SS. Byl zařazen k divizi Leibstandarte SS Adolf Hitler, se kterou se zúčastnil západního tažení a tažení na Balkáně, při kterém byl povýšen na SS-Obersturmführera za statečnost v boji. Operace Barbarossa se zúčastnil už jako člen 2. SS Panzer Division Das Reich.

V prosinci 1942 byl na východní frontě raněn v boji a obdržel Železný kříž za statečnost tváří v tvář nepříteli. Kvůli zranění musel ale nakonec být stažen z fronty a dostal administrativní pozici v Berlíně. Tam se stal hlavním organizátorem rozvoje a výcviku speciálních jednotek zaměřených na neortodoxní způsoby boje. V té době byl také povýšen na SS-Hauptsturmführera. První akce pod jeho vedením se uskutečnila v létě 1943, kdy byla vyslána skupina parašutistů do Íránu za účelem organizace a podpory odporu tamních obyvatel proti Britům. Tato mise ale nakonec neměla žádný hmatatelný efekt.

Dalším a asi nejznámějším Skorzenyho počinem během války byla operace "Eiche", která se uskutečnila po kapitulaci fašistické Itálie, do té doby německého spojence. Benito Mussolini byl sesazen a uvězněn novou italskou vládou v horském hotelu Gran Sasso. Němci nutně potřebovali zorganizovat odpor proněmecky smýšlejících Italů proti Spojencům, protože většina Itálie byla navzdory spojeneckému vylodění stále v rukou Wehrmachtu a v italské armádě vládl zmatek. Proto se Hitler rozhodl Mussoliniho osvobodit a pověřil tím právě Skorzenyho jednotku. Tento záměr se podařil díky nasazení kluzáků, které se snesly přímo k hotelu a odtamtud zase odletěly. Mussoliniho věznitelé považovali hotel za nepřístupný a tento německý plán je natolik zaskočil, že při celé misi nepadl jediný výstřel.

Další podstatnou událostí ve Skorzenyho kariéře byl atentát na Hitlera z 20. července 1944. Ten zorganizovala skupina spiklenců kolem plukovníka Von Stauffenberga, která chtěla následně vyvést Německo z války. Během rušných událostí těsně po atentátu strávil Skorzeny dokonce 36 hodin v čele OKW (vrchní velení branné moci) a z velké části se zasloužil o potlačení vzpoury. Za to byl povýšen na SS-Sturmbannführera.

Druhou v pořadí z důležitých operací jeho jednotek byla operace "Eisenfaust" z října 1944, která měla vyřešit situaci v Maďarsku. Němci totiž zjistili, že tamní diktátor Horthy za jejich zády jedná se Spojenci a chce uzavřít mír. Skorzeny problém vyřešil tak, že nechal unést Horthyho syna jako rukojmí a přinutil jeho otce k odevzdání moci Němcům. Ti následně instalovali Szálasiho režim, který vydržel na jejich straně až do konce války. Po této misi byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer.

Poslední jeho významnou operací během války byla operace "Greif" během německé ofenzivy v Ardenách v zimě roku 1944, u Spojenců známé taky jako Bitva o výběžek. Skorzeny zorganizoval záškodnické skupiny anglicky mluvících Němců převlečených do amerických uniforem, jejichž úkolem bylo vnést co největší chaos mezi ustupující spojenecké jednotky. Šlo zejména o matení jejich orientace, zabezpečování co největšího množství kořisti a podobně. Tato akce měla jistý efekt, avšak velká část vojáků byla zajata a celá bitva nakonec Němci prohrána.

Po selhání ardenské ofenzivy ještě Skorzeny nějaký čas velel různým jednotkám na východní frontě v bojích se sověty, zde také obdržel Dubové listy k Rytířskému kříži, což se během války podařilo jen 882 mužům. Nakonec se vzdal Američanům 16. května 1945 v dnešním Rakousku nedaleko Salzburgu. Jako válečný zajatec byl poté v létě 1947 souzen před americkým vojenským soudem v Dachau. Hlavním obviněním proti němu byl fakt, že nosil spolu se svými muži americké uniformy na území Spojenců. Bývalý britský agent George Cross se ovšem během procesu přiznal k tomu, že sám také nosil německou uniformu na území nepřítele. Tribunál by tudíž musel odsoudit i vlastního člověka, a tak Skorzenyho nakonec tohoto obvinění zbavil.

Nehledě na výše uvedené Skorzeny dál zůstával v zajetí, protože musel čekat také na výsledek denacifikačního procesu, kde už by šance na jeho osvobození byla jistě téměř nulová, protože už během války byl Spojenci nazýván jako "nejnebezpečnější muž Evropy". Ještě před odsouzením se mu však podařilo uprchnout s pomocí 3 bývalých důstojníků SS převlečených za Američany. Poté se ukrýval v Bavorsku a po čase odcestoval z Německa. 13. února 1950 byl vyfotografován na Champs Elysées v Paříži, což ho přinutilo znovu uprchnout. Nakonec se usadil v Madridu, což mu umožnil Francův režim, který byl během války Němcům nakloněný. Tam si také založil inženýrskou firmu. Jeho další aktivity jsou dosti nejasné a objevilo se mnoho spekulací o jeho zapletení do různých operací CIA, účasti v tajných skupinách podporujících bývalé nacisty ukrývající se před dopadením a podobně. Většina z těchto věcí bude těžko někdy 100% prokázaná.

Na závěr je také potřeba zmínit, že Skorzeny nebyl jen vojákem, který se nechal strhnout a šel s davem, čímž se po válce ospravedlňovalo mnoho německých důstojníků. Minimálně z jeho veřejně známých myšlenek a vyjádření se dá usuzovat na to, že byl po celou dobu války i po jejím skončení přesvědčeným nacistou věrným Adolfu Hitlerovi nejen z povinnosti. Svou vojenskou kariéru zakončil Otto Skorzeny na hodnosti SS-Standartenführer der Reserve. Kromě Železného kříže I. a II. třídy a Rytířského kříže s dubovými listy získal ještě Německý kříž ve zlatě a Čestnou sponu pozemního vojska. Zemřel po dlouhé nemoci v Madridu ve věku 67 let.

Jiří "zorz" Svašek