Víctor Jara

Víctor Lidio Jara Martínez byl chilský učitel, divadelní režisér, básník, písničkář a politický aktivista. Rozvíjel chilské divadlo tím, že režíroval širokou škálu děl, od lokálních her po světovou klasiku, stejně jako experimentální tvorbu dramatiků, jako byla Ann Jellicoe. Hrál také klíčovou roli mezi neofolklorními hudebníky, kteří založili hnutí Nueva Canción Chilena.

Jeho rodiče pracovali jako půdní nájemníci a žili poblíž města La Quiriquina, ležícího dvanáct kilometrů od starého Chillan. Měl pět bratrů. V pěti letech se jeho rodina přestěhovala do Lonquénu, města poblíž Santiaga de Chile, kde si jeho otec Manuel Jara pronajal malý pozemek. Jarova matka byla mestik s hlubokými araucanskými kořeny v jižní Chile, byla samouk a hrála na kytaru a klavír. Vystupovala také jako zpěvačka s repertoárem tradičních lidových písní, které používala pro místní akce, jako jsou svatby a pohřby. Později se přestěhovala do Santiaga, kde si vedla dobře, a tak mohla vzdělávat tři ze svých dětí, včetně Victora.

Zemřela, když bylo Jarovi 15 let, a nechala ho, aby se vydal svou vlastní cestou. Začal studovat účetnictví, avšak brzy přesedlal na studium kněžství. Po několika letech však propadl deziluzi katolické církve a seminář opustil. Následně strávil několik let v armádě, než se vrátil do svého rodného města, aby se začal zajímat o lidovou hudbu a divadlo.

Poté, co se připojil ke sboru na Chilské univerzitě v Santiagu, byl Jara přesvědčen svým kolegou, aby se dal na divadelní kariéru. Následně nastoupil do univerzitního divadelního programu a získal stipendium pro talenty. Objevil se v několika univerzitních hrách, tíhnoucích k těm se sociální tematikou.

V roce 1957 se setkal s Violetou Parra, zpěvačkou, která odvedla lidovou hudbu v Chile od falešné reprodukce venkovských materiálů směrem k moderní skladbě písní zakořeněné v tradičních formách a která založila hudební komunitní centra zvaná peñas, aby začlenila lidovou hudbu do každodenního života. život moderních Chilanů. Jara vstřebal tyto lekce a začal zpívat se skupinou Cuncumén.

V roce 1966 vydal své první album „Canto a lo humano a Sus mejores canciones“. Jarovy písně se rozšířily mimo Chile a byly převzaty americkými folkovými umělci. Jeho popularita byla způsobena nejen jeho schopnostmi skládat písně, ale také jeho výjimečnou schopností jako umělce s jasným názorem. Rozhodující obrat k politické konfrontaci učinil svou písní z roku 1969 „Preguntas por Puerto Montt“, která mířila přímo na vládního úředníka, který nařídil policii zaútočit na squattery ve městě. z Puerto Montt. Chilská politická situace se po zavraždění úředníka zhoršila a pravicoví násilníci Jaru při jedné příležitosti zmlátili.

Následně se Víctor oženil a za ženu si vzal Joan Alison Turner, britsko-chilskou tanečnici.

Jara byl zatčen Pinochetovými jednotkami krátce po chilském převratu 11. září 1973, který svrhl Allendeho. Během výslechů byl mučen a nakonec zastřelen a jeho tělo bylo vyhozeno na ulici jedné z chudinských čtvrtí v Santiagu. Kontrast mezi tématy jeho písní, které se zaměřovaly na lásku, mír a sociální spravedlnost, a brutálním způsobem, jakým byl zavražděn, proměnil Jaru v „silný symbol boje za lidská práva a spravedlnost“ pro ty, kteří byli zabiti během Pinochetova režimu.

Po 35 letech, v červnu 2016, shledala floridská porota odpovědným za Jarovu vraždu bývalého důstojníka chilské armády Pedra Barrientose. V červenci 2018 bylo za Jarovu vraždu odsouzeno osm vysloužilých chilských vojenských důstojníků k 15 letům vězení.

Jeho píseň „Luchin“ nazpíval Jan Nedvěd a pojmenoval ji „Až vzlétnou ptáci“, českým textem ji opatřil Dušan Vančura. Více o životě i smrti Víctora Jary se lze dozvědět v dokumentu ReMastered: Masakr na stadionu.

sator