Joseph Haydn

„Papa Haydn“, jak se mu v dobách jeho slávy říkalo, se narodil jako Franz Joseph Haydn 1. dubna (někdy se uvádí 31. března) 1732 v dolnorakouském městečku Rohrau do rodiny nezámožného koláře (výrobce převážně dřevěného zemědělského nářadí, saní a podobných věcí) Mathiase Haydna. Rodiče měli hodně dětí a Josephovi dva mladší bratři se také věnovali hudbě profesionálně. Johann Michael (mladší o 5 let) byl skladatel a Johann Evangelist (mladší o 11 a půl roku) tenorový zpěvák.

Již jako malého chlapce ho rodiče poslali k jeho prvnímu učiteli Franckovi do blízkého Hainburgu, u něhož získal první hudební vzdělání. V 8 letech byl přijat jako zpěvák do vídeňské svatoštěpánské katedrály. Zde zpíval 9 let, než byl kvůli mutování propuštěn. Nastala pro něj těžká doba, ale nakonec se mu podařilo získat místo u hraběte Morzina. Část roku žil ve Vídni a část v Dolní Lukavici poblíž Plzně. V roce 1760 se oženil s Marií Annou Keller.

Již příštího roku získal možnost pracovat pro uherskou knížecí rodinu Esterházy. 1. května 1761 podepsal smlouvu, v níž mu byla stanovena mzda 4 stovky zlatých ročně, které mu byly vypláceny čtvrtletně a která obsahovala slib, že v případě svědomitého plnění povinností bude později (myšleno po úmrtí starého vrchního kapelníka Gregoria Wernera) povýšen do jeho funkce. V postavě knížete Mikuláše I. získal hudbymilovného mecenáše, který ho povýšil a zajistil mu existenční jistoty. Nakolik ale Haydn skládal rychle a měl vlastní jasné představy o tom, jak orchestr vést, natolik se dokázal s podřízenou pozicí sžít. Jeho přezdívka „Papa Haydn“ souvisela i s přátelskou povahou a zálibou v nejrůznějších žertech. K zaznamenaným příhodám patří např. vyprávění o tom, jak naplnil mourem flétnu jednoho hráče, což následně vyvolalo veselé reakce všech přítomných.

Mikuláš I. zemřel v září 1790. V té době bylo Haydnovi 58 let. Nový kníže Antonín I., syn Mikuláše I., kvůli obrovskému dluhu, který zdědil, začal šetřit a Haydnovi tak skončila přibližně třicetiletá kariéra u rodiny Esterházy. Zůstala mu však roční penze. Přesídlil do Vídně.

Teprve až po ukončení služby u Esterházyů mohl Haydn využít pozvání do Anglie, kterého se mu už dříve dostalo. Cestou se v Bonnu setkal s mladým Beethovenem. V Anglii zažil nadšené přijetí a zdržel se rok a půl. Na Oxfordské univerzitě mu byl udělen čestný doktorát a vedl si osobní tzv. „londýnský deník“, který je dnes pro hudební historiky důležitým pramenem pro poznání jeho pobytu v Anglii. Později navštívil Anglii ještě jednou. V roce 1797 se poprvé hrála rakouská hymna „Gott erhalte Franz den Kaiser“ („Bůh ochraňuj císaře Františka“). Autorem textu je básník Leopold Haschka a autorem hudby Joseph Haydn.

Nový kníže Mikuláš II. Esterházy (jeho otec Antonín I. zemřel již v roce 1794) povolal Haydna zpět. Haydn se naplno věnoval komponování, i když v jeho plodném životě bychom těžko hledali výraznější hluchá místa.

Haydn obdivoval Mozarta i Beethovena. S Mozartem se setkal, když mu bylo 49 (Mozartovi 25) a vzniklo z toho oboustranné přátelství. Oba muži si navíc svého protějšku vážili. Rád chytal ryby a chodil na lov a často se chlubil, že jedním výstřelem sestřelil tři ptáky.

Někdy po začátku nového století se začal jeho zdravotní stav zhoršovat. Neměl děti, byl bohatý a dlouhodobě všeobecně oblíbený, čemuž neuškodily jeho kanadské žertíky ani tvář celoživotně zjizvená neštovicemi. Sluhové se o něj museli starat permanentně, neboť ke konci svého života nebyl schopen normálně fungovat. Dožíval ve svém vídeňském domě a (9 dní po bitvě u Aspern, v níž sice francouzský císař Napoleon utržil porážku, přesto však následně okupoval hlavní město Rakouského císařství) ve středu 31. května 1809 uzavřel Papa Haydn, dnes také nazývaný „Otcem symfonie“, svou kariéru i život. Hudbou hranou na jeho pohřbu bylo Mozartovo „Requiem“.

Ohromné Haydnovo dílo čítá přes 100 symfonií, necelých 70 smyčcových kvartetů, 14 mší, opery, smyčcová tria i dua, klavírní tria i sonáty, kompozice pro baryton a flétnu, koncerty, oratoria, kantáty a další.

Belsazar