Jevgenija Žigulenko

Narodila se do dělnické rodiny. Po střední škole železniční nastoupila na letecký Institut stavby vzducholodí, nicméně létat – a to na letadlech – se naučila ve svém volném čase v aeroklubu.

Po napadení Sovětského svazu Hitlerem sloužila v Rudé armádě od října 1941, zařazena byla pochopitelně k letectvu. Absolvovala pokročilý pilotní a navigátorský výcvik, na frontu se dostala v květnu 1942. Do konce války absolvovala 968 bojových letů (u její jednotky nebylo výjimkou ani 18 startů za den) a vítězství ji zastihlo severně od Berlína už ve funkci velitele pluku nočních bombardérů. Za projevenou odvahu a výtečné plnění zadaných úkolů jí bylo v únoru 1945 uděleno nejvyšší vyznamenání – titul Hrdiny Sovětského svazu. Byla nositelkou i celé řady dalších vysokých vyznamenání.

Po válce sloužila v armádě ještě deset let jako navigátorka na Dálném východě, později po odchodu do zálohy žila u Černého moře. Pracovala v odborech a jako kulturní pracovnice. Na začátku 70. let se stěhuje ze Soči do Moskvy, kde se mj. hlásí ke studiu režie na VGIK. Její absolventskou prací byl krátkometrážní film věnovaný dávným bojovým družkách Odni sutki iz tysjači sta, příběh jejich prvního bojového letu, na který navázala už celovečerní Letkou čarodějek. V obou filmech čerpala z vlastních zkušeností.

I další prací pak byl válečný snímek a stejně jako Letka byl film Bez práva na porážku opět inspirován událostmi z období Velké vlastenecké války na Krymu. Svoji kariéru v kinematografii nicméně Jevgenija Žigulenko zahájila v poměrně pokročilém věku, a tak byl tento její druhý film zároveň její poslední prací. Válečná hrdinka dožila svůj život v Moskvě, kde zemřela ve věku 73 let.

chamonix