Josef Müller

Tanečník Josef Müller se narodil 23. října 1889 v Praze. I bez odborné průpravy a školení se krátce uplatnil v pražských ochotnických spolcích – Frankovský a Vojta Slukov. A jako nevyškolený byl dokonce prvním tanečníkem, baletním mistrem a i choreografem Achilleem Viscusim přijat do Národního divadla v Praze jako člen baletního sboru (5. říjen 1908 – 1912) a sólista baletu (1912 – 7. duben 1959), kde setrval neuvěřitelných dlouhých padesát let až do odchodu na odpočinek.

Začátkem 20. let se stával předtanečníkem baletního sboru (např. skočná a furiant v „Prodané nevěstě“ Bedřicha Smetany a nebo dvorní balet v „Labutím jezeru“ Petra Iljiče Čajkovského). V roce 1912 vystupoval i na zájezdu v Anglii. Svůj talent projevil ihned po angažování do Národního divadla natolik, že už byl brzy obsazován též do sólových charakterních rolí, i větších a titulních.

Uplatnil své charakterizační umění, pohybové nadání, což mu několikrát ojediněle umožnilo stvořit i činoherní (pod režijním vedením režiséra K. H. Hilara na začátku 20. let) a operní (př. „Růžový kavalír“ Richarda Strausse) taneční role. Svou ostrou realistickou charakteristiku uplatnil i v titulech, ve kterých během let utvářel postupně i více postav: Uzenářský učeň, Čert, Petrovský, Krejčí Jehlička a Potulný dudák v baletu Oskara Nedbala „Z pohádky do pohádky“. Mj. patřil mezi nejdéle sloužící umělce Národního divadla.

Kromě desítek miniaturních rolí v operním sboru vyjmenujme významné postavy: Kadeřník a Pomocník („Růžový kavalír“), Jokey, Kašpárek, Poeta, Veřejný posluha, Sedlák, Fotbalista („Královna loutek“), Král Lávra („Král Lávra“), Vévoda („Doktor Faust“), Mexikán a Turek („Excelsior“), Jussuf a Sekáč („Bajaja“), Mladý sluha („Legenda o Josefu“), Druhý strážník („Zdravý nemocný“), Doktor („Zmatek“), Krejčí, Šašek, Zbrojnoš a Zbojník („Babička pokračuje“), Eskymák i Dědeček („Louskáček“), Nemocný král, Dohazovač a Čert („Špalíček“), Stařec („Gizela“), Montek („Romeo a Julie“), Ogar („Betlém“), Kejklíř („Andersen“), Španělský tanec („Carmen“), Egyptský tanec („Aida“), Mečový tanec pirátů, Pas d’action, Tanec lovecký („Hedy“), Starý Faun, Selský hoch, Praporečník a Otec („Pohádka o Honzovi“) aj.

Dále se objevoval v titulech „Převrat“ (Pepík a Zřízenec lazaretu), „Sylvia“ (Satyr), „Labutí jezero“ (Učitel, Hoch, Ceremoniář), „Rudý mák“ (Majitel opiové krčmy), „Prométheus“ (Silen), „Mlýn na ženy“ (Muž), „Šeherezáda“ (Eunuch), „Popelka“ (Ceremoniář), „Plameny Paříže“ (Obřadník), „Princezna Hyacinta“ (Otrok), „Manon Lescaut“ (Vlásenkář), „Petruška“ (Kupec a Vyvolávač), „Uspavač“ (Cukrář), „Mauglí“ (Indický zaklínač), „Němá z Portici“ (Tanec Tarantella neapolitana), „Raymonda“ (Vychovatel), „Skleněná panna“ (Listonoš), „Kdo je na světě nejmocnější?“ (Myšák), „Strojník Hopkins“ (Tanec Black Bottom), „Spící krasavice“ (Šašek králův, Přítel prince Desiré, Princ), „Hračková skříňka“ (Ovčák), „Istar“ (Černý stín podsvětí), „Židovka“ (Entrée de ballet, Pas de six a Finale tančí), „V záři minulosti“ apod. apod.

I kvůli odlišnému uměleckému zaměření (baletní tanečník, ne činoherec) nebyl Josef Müller často filmaři využíván. Pouze jednou jedinkrát byl přizván do filmových ateliérů. A to jen díky své taneční a baletní práci. Ztělesnil paňácu ve filmovém zpracování slavné opery Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1933) v režii Svatopluka Innemanna, Emila Pollerta a Jaroslava Kvapila. Jednalo se vlastně o záznam divadelního představení, natočený ve filmových ateliérech AB na Barrandově, který se snažil „národní“ operu přinést všem, kteří se do pražského Národního divadla nikdy nedostali…

Je to tak jediná možnost vidět tanečníka Josefa Müllera a jeho umělecký um. Kromě Josefa Müllera ve snímku hráli a zpívali další kolegové z opery Národního divadla, např. Vladimír Tomš, Jan Konstantin, Emil Pollert, Ota Horáková, Josef Celerin, Marta Krásová, Jaroslav Gleich, Karel Hruška, Hanuš Thein, Max B. Stýblo, Josef Loskot, Dobroslava Sudíková a další.

Dva roky po odchodu na penzi obdržel Josef Müller titul Zasloužilého člena Národního divadla (1961). S V. Novákem vznikly vzpomínky „35 let u Národního divadla“ ve sborníku „S maskou i bez masky“ (1943). Josef Müller zemřel 9. listopadu 1963 v Praze ve věku čtyřiasedmdesáti let. Zesnul dlouhých třicet let po své jediné filmové úloze.

Jaroslav "krib" Lopour