Vladimír Tomš

Vladimír Tomš se narodil 12. března 1900 v Chrudimi. V roce 1919 absolvoval chrudimskou obchodní akademii a jako úředník pracoval v Bratislavě a v Pardubicích. Ale již během úřednické dráhy se začal projevovat pěvecky v různých zpěváckých spolcích a zapojoval se do bratislavského a pardubického hudebního života. Avšak ještě za studií se zpěvu zdokonaloval v Chrudimi a v místním pěveckém sboru Slavoj.

V soukromém pěveckém studiu pokračoval i v Pardubicích u J. Masopusta a v Praze u operního kurzu Egona Fuchse (zpěv) a Ferdinanda Pujmana (mimika a herectví) na Státní konzervatoři (1927 až 1929). Koncem března 1929 vystoupil jako host párkrát ve Stavovském divadle („Poupě“ a „Vlasty skon“). První krátké angažmá získal v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1929 – 1930). A až do své předčasné smrti setrval v opeře Národního divadla v Praze (1. září 1930 – 6. prosince 1935), kde již hostoval v listopadu a prosinci 1929 („Její pastorkyňa“ a „ Prodaná nevěsta“).

Vladimír Tomš jako lyrický tenorista s měkkým, ohebným, jasným a zvučným hlasem ovládal všechny druhy zpěvu a své party vytvářel promyšleně a kompozičně s rytmickou, intonační, artikulační a dynamickou výstavbou prózy a veršů. Svým projevem se hodil nejlépe pro role v operách Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka, klasické a moderní české opery. Výrazný důraz kladl i na přednes mluveného slova v některých operách.

Jeho hlas dokázal vytvořit řadu výrazových verzí a nuancí, ať již to byly př. smetanovské lyrické klidné kreace a nebo janáčkovské expresivní vyhrocené a výkřiky charakterizační. Vše doplňoval i přesným herectvím s výraznými a bohatými gesty, mimikou, pohyby a řečí těla. Několikrát se též stalo, že řada skladatelů psala své hrdinské a titulní operní party přímo pro Vladimíra Tomše (např. J. B. Foerster, J. E. Zelinka či Otakar Ostrčil).

Na operních pódiích se objevoval jako Ladislav („Poupě“), Vlaslav („Vlasty skon“), Dalibor („Dalibor“), Radames („Aida“), Parsifal („Parsifal“), Miloš („Devátá louka“), Laca Klemeň a Števa Buryja („Její pastorkyňa“), Jeník („Prodaná nevěsta“), Tamino („Kouzelná flétna“), Belmonte („Únos ze serailu“), Honza („Honzovo království“ a „Pohádka o Honzovi“) či Atreus („Smrt Hippodamie“).

Z dalších oper si uveďme: „Rusalka“ (Princ), „Hubička“ (Lukáš), „Bouře“ (Antonio), „Na starém bělidle“ (Jakub Míla), „Eugen Oněgin“ (Antonio), „Beatrys“ (Gracián), „Čertova stěna“ (Jarek), „Z mrtvého domu“ (Skuratov), „Jessika“ (Gondoliér), „Don Carlos“ (Hlasatel), „Dědův odkaz“ (Jano), opět „Dalibor“ (Vítek), „Idomeneus“ (Arbaces), „Dvě vdovy“ (Ladislav Podhájský), „Jakobín“ (Jiří), „Turandot“ (Altoum), „Král Roger“ (Pastýř), „Tajemství“ (Vít), „Vodař“ (Antonio), „Otello“ (Roderigo), „Smrt kmotřička“ (Chasníček – Doktor), „Švanda dudák“ (Babinský), „Čarostřelec“ (Max), „Strašidlo v zámku“ (Jiří), „Libuše“ (Šťáhlav na Radbuze), „Jánošík“ (Juro Jánošík), „V studni“ (Vojtěch), „Mistři pěvci norimberští“ (Baltazar Zorn), „Pod jabloní“ (Svetozar), „Zítek“ (Brousek), „Svatá Ludmila“ (Bořivoj), „Jasice“ (Jaroslav Zach) apod. apod.

Díky svému Jeníkovi ze smetanovské „Prodané nevěsty“ (kterého jen v Národním divadle pěl více jak šedesátkrát) se jednou jedinkrát dostal před filmové kamery. Opět jako venkovský chasník Jeník zpíval a hrál ve zfilmované Smetanově opeře PRODANÁ NEVĚSTA (1933) režisérů Svatopluka Innemanna, Emila Pollerta a Jaroslava Kvapila.

Další účinkování před kamerou, stejně jako umělecký vývoj, Tomšovi zhatila smrt. Máme aspoň jediný filmový doklad o herectví a zpěvu tohoto umělce, stejně jako u řady jeho kolegů z Národního divadla, kteří se v tomto záznamu natočeném až na tři kamery ve filmových ateliérech objevili (Ota Horáková, Karel Hruška, Marta Krásová, Emil Pollert, Jaroslav Gleich a další).

Své pěvecké umění uplatnil i v rozhlasových studiích a na gramofonových deskách („Prodaná nevěsta“, kam si ho vybral sám šéf opery a dirigent Otakar Ostrčil). Až do svého náhlého úmrtí taktéž pohostinsky účinkoval v rodné Chrudimi u operních ochotnických souborů a často na pražských i mimopražských koncertech jako zdatný koncertní umělec.

Vladimír Tomš zemřel po těžké a zákeřné nemoci 6. prosince 1935 před polednem v brněnském Domě útěchy ve věku pouhých pětatřiceti let. Jeho smrt znamenala ztrátu pro Národní divadlo a pro nově vznikající interpretační styl české opery před druhou světovou válkou, kde se stal se zpěvačkou Adou Nordenovou vůdčím operním zpěvákem v první polovině 30. let.

Jaroslav "krib" Lopour