Ota Horáková

Ota Horáková se narodila jako Otýlie Horáková 29. dubna 1904 v Budapešti do hudební rodiny. Jejím otcem byl hudební skladatel a vojenský kapelník Josef Horák (1874 – 1960). I když studovala obchodní akademii v Plzni, své hudební a pěvecké dráze se zdokonalovala v rodině, od šestnácti let studovala na pěveckém a klavírním oddělení plzeňské Městské hudební školy a v letech 1920 – 1926 se soukromě připravila u Josefa Branžovského.

Zpočátku pracovala jako stenotypistka ve Škodových závodech v Plzni a poté byla členkou plzeňského Hlaholu (1925 – 1927) a sólistkou Městského divadla v Plzni (1927 až 1928). Po pohostinských vystoupeních jako Mařenka („Prodaná nevěsta“) a Blaženka („Tajemství“) se stala 1. září 1928 členkou opery pražského Národního divadla jako sólistka melodramatického oboru. I když byla členkou Národního divadla až do roku 1945, po obtížné operaci utrpěla roku 1941 těžký úraz hlasivek, jež v podstatě zlikvidoval její pěveckou kariéru a musela 31. srpna 1942 opustit operní soubor.

I když kariéra Oty Horákové trvala pouhých třináct let a musela odejít na samém vrcholku své kariéry, byla zpěvačkou tmavě zabarveného sopránu s lyrickými a mladodramatickými postavami, se zřetelnou vokalizací, přesným šetřením s dechem, oduševnělým hereckým výrazem a smyslem pro míru stylizace. Jako zpěvačka všestranného rejstříku byla využita v partech oper Bedřicha Smetany, Zdeňka Fibicha, Otakara Ostrčila, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Wolfganga Amadea Mozarta a dalších. Nejlepší vliv na její dráhu měli dirigenti a šéfové opery Národního divadla Otakar Ostrčil a hlavně Václav Talich.

Její životní operní rolí byla Mařenka Krušinová ve Smetanově a Sabinově opeře „Prodaná nevěsta“ a též v dalších operách předvedla skvělé výkony: „Prodaná nevěsta“ (kromě Mařenky i Esmeralda), „Hubička“ (Barče), „Tajemství“ (Blaženka), „Dvě vdovy“ (Lidka), „Dalibor“ (Lidka), „Čertova stěna“ (Katuška), „Dvě vdovy“ (Karolina), „Hubička“ (Vendulka), „Libuše“ (Krasava), „Jakobín“ (Terinka), „Poupě“ (Anežka), „Její pastorkyňa“ (Jenůfa), „Příhody lišky Bystroušky“ (Lišák), „Juliette“ (Juliette), „Werther“ (Lotta), „Carmen“ (Micaela), „Mignon“ (Mignon), „Don Giovanni“ (Zerlina), „Kouzelná flétna“ (Stařena Papagena), „Armida“ (Siréna), „Peer Gynt“ (Ingrid), „Bohéma“ (Musette), „Devátá louka“ (Zdenka), „Lakmé“ (Mallika) atd. atd.

Z dalších operních úkolů si uveďme Bertu („Šelma sedlák“), První kněžnu („Aida“), Lidunku („V studni“), Lidušku („Král a uhlíř“), Druhou žínku („Rusalka“), Aničku („Čarostřelec“), Fatimu („Oberon“), Zdeňku („Nepřemožení“), Siebelu („Faust a Markétka“), Annu („Veselé ženy windsorské“), Kláru („Srdce“), Alenu z Turova („Karlštejn“), Haničku („Lucerna“), Kristlu („Na starém bělidle“), Markétu („Zvíkovský rarášek“), Lolu („Sedlák kavalír“), Lenku („Pytlák“), Poběhlici („Z mrtvého domu“), Barušku („Figarova svatba“), Katku („Útěk ze serailu“), Marcelinu („Vodař“), Chasníčka („Smrt Kmotřička“), Dorotku („Švanda dudák“), Jeníka („Perníková chaloupka“), Márišu („Jánošík“), Markétu („Mefistofeles“), Toničku („Vodník“) apod.

Ota Horáková se pouze jednou jedinkrát dostala i před filmové kamery. Ve zvukovém zfilmování opery Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1933) ztvárnila svoji Mařenku Krušinovou, kterou si přenesla z prken Národního divadla. Zazpívala si po boku svých kolegů z Národního divadla, př. Jan Konstantin, Emil Pollert, Vladimír Tomš, Josef Celerin, Marta Krásová, Jaroslav Gleich, Karel Hruška, Josef Loskot nebo Hanuš Thein a další… Záznam byl natočen ve filmových ateliérech (třemi kameramany naráz) a snažil se přinést naši „národní operu“ všem. Dnes se snímek PRODANÁ NEVĚSTA (1933) stal jakýmsi „dokumentem“ herectví a zpěvu soudobých operních pěvců a také Oty Horákové.

Věnovala se i koncertní činnosti (hlavně soudobé písně), rozhlasové a gramofonové („Prodaná nevěsta“, „Tajemství“, „Jakobín“) tvorbě a zájezdové práci (zpívala v Amsterodamu, Barceloně, Haagu a nebo Berlíně). Po úrazu, kdy zanechala koncertování a zpěvu, se uplatnila hlavně při pedagogické činnosti. Za své umělecké působení, i když už dvacet tři let byla mimo divadlo, byla obdařena titulem Zasloužilé umělkyně (1964). Zpěvačka sopránu a pěvecká pedagožka Ota Horáková, provdána jako Ota Pečená, zemřela už v jakémsi zapomenutí 10. března 1969 v Praze, více jak měsíc před svými pětašedesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour