Anglický bubeník a dětský herec John Graham Mitchell byl v hudebním průmyslu známý pod jménem Mitch Mitchell. Ve třinácti letech si zahrál ve školní komedii Bottoms Up (1960) a poté jako patnáctiletý teenager, kdy o víkendech pracoval v obchodě bubeníka Jima Marschalla, společně s jeho synem saxofonistou Terrym zakládá svou první bluesovou kapelu. Mezitím si stihl zahrát v zábavném muzikálu Sing and Swing (1963), kde se seznámil s kamarádem Stevem Marriottem, pozdějším členem slavné kapely Small Faces. Díky svému hejskovskému výrazu býval poměrně často obsazován i do anglických televizních seriálů. Jeho vize do budoucna však nebyla stát se hercem.
Od roku 1962 a doby založení své první kapely v následujících letech získává mnohé zkušenosti jako drum roadie a hostující bubeník. Mitch se nikdy netajil tím, že jeho vzor v napodobování grimas, stylem hry, či nízko posazenými činely byl bubeník Ronnie Stephenson. Mitch během 60. let spolupracoval s mnoha zvučnými jmény a podílel se tak na mnoha nahrávkách. Mezi jeho nejznámější spolupracovníky patřili Pete Nelson, Frankie Reid, Johnny Harris nebo Bill Knight, což je obdivuhodný seznam jmen, když vezmeme v potaz, že Mitchovi nebylo ještě ani 20 let. V roce 1965 na chvíli vystřídal divokého a nevypočítatelného bubeníka Viv Prince z Pretty Things a také zaskakoval v prepunkových The Who v mezičase před příchodem legendárního Keitha Moona.
V roce 1966 se Mitchell zúčastnil konkurzu do kapely Jimi Hendrix Experience. Byl nakonec vybrán, ale musel si hodit mincí proti Aynsley Dunbarovi, který je dnes rovněž považován za jednoho z nejlepších bubeníků. Mitchellův rychlé, jazzem ovlivněné bubnování dobře zapadalo do revolučního přístupu Hendrixovy kytary. Nahrál s Hendrixem jeho tři nejslavnější alba. Po Hendrixově smrti během následujících 70. let nahrával a koncertoval s Emerson, Lake & Palmer, Terry Reidem, Jackem Brucem, Jeffem Beckem jako náhrada za bubeníka Cozy Powella, bubnoval po boku Johna Halseyho a také se zúčastnil konkurzu pro kapelu Wings Paula McCartneyho, ale v dalším hodu mincí prohrál s bubeníkem Geoffem Brittonem.
Během 80. let a 90. let nadále nahrával a spolupracoval se slavnými muzikanty a v jednu dobu se spojil i s jazzovým muzikantem Gregem Parkerem. V roce 1999 se připojil k tělesu Hendrix experience, se kterými jezdil po světě skoro dalších deset let. V posledním měsíci života stihl zahrát v 18 městech během turné po USA, které skončilo v Portlandu v Oregonu. Pět dní po skončení turné Mitchell zemřel ve spánku ve svém hotelovém pokoji v Portlandu na přirozené příčiny. Mitchell byl však po mnoho let nemocen kvůli problémům s alkoholem. Byl posledním přežívajícím členem původních Experience. Mitchell toho dne plánoval opustit Portland a vrátit se do svého domova v Anglii. Byl pohřben v Seattlu. Přežila ho jeho žena Dee, dcera a dvě vnoučata. Mitchell se rovněž účastnil mnoha rozhovorů a dokumentů o kapele Jimiho Hendrixe a v roce 2009 byl uveden do Síně slávy moderního bubeníka. V roce 2016 byl časopisem Rolling Stone jmenován osmým největším bubeníkem všech dob.
Epistemolog
