Jožka Schneider

Jožka Schneider se narodil 14. března 1892 v Praze jako Josef Schneider. A své umělecké vlohy operetního písničkáře, zpěváka, kabaretiéra a režiséra začal uplatňovat v letech 1910 – 1920 na různých kabaretech, zpěvohrách a šantánech, např. U Labutě, Hvězda, U Medvídků, U Rozvařilů, karlínské Varieté, Rokoko, Alhambra a hlavně Pištěkovo lidové divadlo i Vinohradská zpěvohra. A ve 20. letech se představil na scénách kabaretu Červená sedma, Rokoka a Uranie. Bohužel, kvůli svému těžkému úrazu, musel z Uranie odejít, zanechat umělecké činnosti, stáhnout se do ústraní a živit se mimo umělecký svět.

Zpěvák Jožka Schneider byl oblíbeným a významných pěvcem českého kabaretu a operety. Nejčastěji představoval statné, štíhlé, krásné milovníky, s elegantním a kultivovaným vystupováním i mravy, bujnou černovlasou kšticí. Při svých vystoupeních nosil často frak, cylindr, monokl a šálu, což bylo pro českou i světovou operetu desátých a dvacátých let typické. Díky své nápadné podobnosti se slavným dánským filmovým a divadelním hercem Valdemarem Psilanderem (1884 – 1917) byl Jožka Schneider nazýván jako „Pražský Psilander“. Jeho doménou byly výstupy v různých komediálních a hudebních fraškách, které byly u lidového publika těmi nejoblíbenějšími.

Obdobné úlohy vytvářel i v české kinematografii. Jeho slávy využila filmová výrobna Pragafilm, když v rozmezí let 1918 až 1919 se stal už ve věku šestadvaceti let hlavní postavou čtyř filmů. Poprvé byl mladým dědicem statku Motyčína JUC. Jan Křišťan v Paloušově ŠESTNÁCTILETÉ (1918). Po boku Schneidera se ve snímku objevil Gabriel Hart, A. V. Jarol – Jarolímek, Jiří Nedošinský, Inez Čeledová, František Beranský, Milada Haunerová apod.

Druhým jeho snímkem byla komedie LÁSKA SI NEDÁ POROUČET (1918) herce a režiséra Gabriela Harta. Kromě filmových materiálů se nedochoval ani samotný obsah filmu. I když byla obě díla natáčena ve stejný rok, ŠESTNÁCTILETÁ měla premiéru už 6. prosince 1918 a LÁSKA SI NEDÁ POROUČET až 5. ledna 1923.

Následující rok byl virtuosem v Majerově melodramatu PÍSEŇ LÁSKY / JEJICH PÍSEŇ LÁSKY (1919). Zajímavostí je, že režisér Vladimír Majer obsadil do titulní úlohy svoji manželku Ferry Majerovou, taktéž známého umělce opery pražského Národního divadla v Praze Bohumila Benoniho a herečku Miladu Gampeovou.

A ještě tentýž rok se našim filmovým divákům ztělesnil jako mladý hrdina v melodramatu TANEČNICE (1919), opět režiséra a herce Vladimíra Majera, s Miladou Haunerovou, Milošem Vávrou, Františkem Beranským, Vladimírem Majerem, Otakarem Švecem, Aloisem Tichým, Václavem Plavcem a Mirko Menclem v titulních úlohách. Bohužel, všechny čtyři snímky jsou nedochované, proto nemáme z této doby žádný důkaz jeho filmového herectví.

O deset let později, na sklonku němého filmu, se do filmových ateliérů ještě dvakrát vrátil, už ale jen v malých epizodních úkolech. Jako černokněžník se představil v dětském pohádkovém snímku ZLATÝ KVĚT (1929) Jaromíra Schäffera a Ady Pellové – Czivišové, kteří tento snímek natočili v amatérském a primitivním zázemí. Uváděn byl pouze ojediněle.

A poslední jeho filmovou kreací se stal Dr. König podle stejnojmenného románu Václava Čecha – Stráně natočeném dramatu CHUDÁ HOLKA (1929) režiséra Martina Friče se Suzanne Marwille a Antonií Nedošinskou. Když o rok později pronikly na plátna první české zvukové filmy, znamenalo to pro Schneidera konec filmové kariéry a už si nikdy ve filmu nezahrál.

Jeho hlas zachytily též gramofonové desky. Do uměleckého světa od konce 20. let už nikdy nevstoupil a zůstal v ústraní. I když se těšil už zmíněné filmové popularitě, zemřel v naprostém ústraní a zapomnění až 27. ledna 1960 v Praze ve věku šedesáti osmi let.

Zemřel dlouhých jednatřicet let po své poslední filmové úloze, kdy se už nikdy neobjevil na veřejnosti. Jeho fotografie se objevila i na stránce „Prvních hvězd českého filmu“ ve filmovém albu Jaroslava Brože a Myrtila Frídy „Historie československého filmu v obrazech 1898 – 1930“ (1959). I když krátce býval jednou z prvních „hvězd“ českého němého filmu, dnes už je pouze jménem v jeho dějinách.

Jaroslav "krib" Lopour