Milan Hachla

Narodil se 8. listopadu 1921 v Bělehradě (v tehdejší Jugoslávii). Otec byl prvním houslistou v orchestru, a za prací často cestoval, proto se starší polorodý bratr Rudolf (1903) narodil v Pietroženi v Translyvánských Alpách (nynější Rumunsko) a vlastní starší sestra Gerta (1920) ve Vídni. Otec i matka byli židovského původu. Otec byl za první světové války vězněn a po válce persekvován a proto byli nuceni opustit Vídeň. Aby děti uchránili, nechali je rodiče pokřtít. Po několikaletém působení v Bělehradě se rodina vrátila zpět do vlasti a usadila v Brně, Židenicích.

Maturitu skládal Milan již za okupace, a vidina studií na lékařské fakultě a povolání chirurga se tak rozplynula. Nejprve pracoval jako nádeník na stavbě železnice. Poté odešel do Prahy, kde pracoval v nákupní kanceláři, kde se dostal poprvé do styku s filmem. Vzápětí byl jako 21. ročník totálně nasazen. Ve špatných hygienickcýh a životních podmínkách v Německu onemocněl infekční žloutenkou, díky čemuž se dostal zpět domů. Získal zaměstnání ve výrobně krátkých filmů Centralfilm Praha, kde pracoval jako osvětlovač, účetní a kameraman.

Znárodněním filmu přešel do utvořeného Krátkého filmu jako asistent výroby. V roce 1947 byl pověřen tehdejším řditelem Krátkého filmu Elmarem Klosem, aby se stal vedoucím výroby v brněnské skupině Krátkého filmu, kde se mu podařilo zajistit výrobu a pozvednout pracovní skupinu na velmi dobrou úroveň. V roce 1951 se díky svým schopnostem stal samostatným režisérem a pokračoval v této profesi i po vytvoření brněnského studia České televize. Natočil řadu publicistických pořadů a dokumentů z různých prostředí, ke kterým často sám psal scénáře. Později se vyprofiloval i jako režisér sportovních přenosů, do kterých vnesl mnoho nových a invenčních technických prvků.

Za svoje autorské dokumenty získal několik uznání a cen. Díky svému nekonformnímu politickému postoji v roce 1968 byl po politických prověrkách v roce 1971 z politických důvodů propuštěn. Byl vyslýchán STB a nucen ke spolupráci, kterou však odmítl. Byl mu zakázán vstup do České televize a rovněž mu byl jako nepříteli vlasti odebrán cestovní pas. Další léta pracoval jako provozní v samoobsluze a poté jako propagační referent podniku Potraviny Brno, kde používal svůj talent k vymýšlení reklamních sloganů a letáků na zboží, které nešlo na odbyt.

Po Sametové revoluci byl i se svými dřívějšími spolupracovníky rehabilitován. Přesto, že působil jako společenský a veselý člověk, smutek a zklamání, který pociťoval ze ztráty milovaného režisérského povolání a z marnosti totalitního režimu, jej provázely až do konce života. Zemřel v Brně 1.6.2001 ve věku nedožitých 80 let.

ČSFD.cz