Animovaný Spider-Man je v problémech

Server Vulture čerstvě zveřejnil masivní rozhovor se čtyřmi anonymními bývalými pracovníky animace na snímku Spider-Man: Napříč paralelními světy, kteří de facto obvinili producenty, konkrétně Phila Lorda, z chaotické produkce plné změn, průtahů, zmatečných nápadů a tím vším způsobeného tlaku na veškerá oddělení během závěrečné fáze příprav, aby se skrze přesčasy stihlo vše dodělat a film dotlačit do cílové rovinky k červnové premiéře.

Celý článek naleznete zde a je opravdu velký, v zásadě se v něm však mluví o tom, že dotyční zaměstnanci z nejrůznějších oddělení (a spousta dalších, projekt totiž údajně opustilo během produkce až na sto lidí) nezvládli neustálé vypořádávání se s rozmary Lorda, jenž měl coby producent údajně na snímku větší slovo než trojice režisérů, a který konstantně měnil příběh i další detaily na filmu i poté, co už určité scény prošly všemi podstatnými fázemi animace. Problém je, že animáky, ostatně stejně jako hrané filmy, prochází během produkce pochopitelně hromadou změn, většina tvůrců ale všechno tyto úpravy provádí už během prvních konceptů, kdežto Lord a Miller jsou pověstní tím, že své snímky (neplatí to jen u Spider-Mana, jak v článku často zaznívá, tento styl se s nimi táhne už od jejich začátků v Hollywoodu) pilují k dokonalosti, až když už jsou určité věci hotové. Z jejich pohledu je to samozřejmě snazší, z pohledu těch, jejichž práce ale tak skončí v koši a musí začít od začátku, je to často demotivující do takové míry, že chtějí skončit. Někteří tak učiní, jiní se ale ze strachu, že si nedokáží najít jinou práci, případně potřeby dostat zaplaceno, tohle dovolit nemohou.

Tento způsob vedení pak rovněž vede k nárustu rozpočtu, odkladům práce, kdy mnoho najatých zaměstnanců nejprve nemá co dělat, protože čekají na rozhodnutí shora, až k tzv. crunchi (pojem populární zejména v oblasti herní tvorby, která je podobných příběhů plná), kdy se na jednotlivé pracovníky začne tlačit, aby rázem dřeli klidně až jedenáct hodin denně sedm dní v týdnu. Zde je opět třeba zdůraznit, že tohle není v současnosti problém jednoho snímku, ale VFX odvětví jako takového, kdy si na podobné drastické podmínky stěžují i lidé z celého světa pracující na marvelovkách nebo jiných hollywoodských projektech.

Anonymní zdroje Vulture zároveň přiznávají, že to Lord (a ke konci produkce i Miller) samozřejmě neměnili jen tak bezdůvodně, ale protože se snažili o natočení nejlepší možné verze filmu, jaká šla. Což se i vzhledem k oscarovému prvnímu snímku a očekáváním studia i fanoušků dá chápat. Navíc je třeba říct, že v tomhle směru uspěli, protože je Spider-Man: Napříč paralelními světy další vrcholné dílo ukazující potenciál animovaných a komiksových filmů, jenž se jinde jen tak nevidí. I proto někteří dvojici producentů navzdory všemu obdivují. Jde však především o způsob, jakým takového výsledku Lord dosáhl, jaký je silně kritizován. V článku také pochopitelně padla poznámka o podfinancování většiny VFX pracovníků – k té, jakožto i ke zbylým tvrzením, se zástupci studia Sony v čele s Amy Pascal vyjádřili poměrně stručně. Většina z uvedených informací je prý nepřesná nebo nepravdivá, studio s Lordem nemělo žádný problém, zaměstnancům bylo zaplaceno adekvátně, a ke změnám během produkce dochází zcela běžně při tvorbě všech snímků – o tom filmařina je.

V tuto chvíli to tedy nevypadá, že by si studio dělalo s článkem velké starosti, ačkoliv to tvůrčí dvojici Lord a Miller nedělá zrovna nejlepší jméno. Asi nejzásadnější je tak informace ohledně stavu zbývajícího pokračování Spider-Man: Beyond the Spider-Verse. Původně měl totiž vzniknout jen jeden sequel, ten byl ale nakonec rozdělen na dvě části, přičemž na té druhé prý dodnes neproběhly žádné významné pokroky. Nejen, že se tak březnové datum premiéry v příštím roce údajně v žádném případě nestihne, film by ale nemusel dorazit v roce 2024 vůbec, a pokud je většina z těch věcí, co zazněla, pravdivá, budou mít tvůrci co dělat, aby stihli rok 2025. Což nejsou dvakrát pozitivní zprávy.