Vrabčiak (E07)

Největší bolest českého základního školství- ty haldy nepotřebnýho balastu vydávanýho za nezbytný základ pro život a další vzdělávání. Otrocký memorování jmen, dat a informací vytržených z kontextu. Většina žáků je rve do hlavy s odporem jen za účelem zisku dobré známky. Ihned poté je vypouštějí, protože neexistuje širší rámec, v němž by tyhle vědomosti mohly děti postrádat. Školní ombudsman se jal zachraňovat za plat vysoce postaveného ministerského úředníka jedno konkrétní dítě a já na to konto tvrdím, že nefandím ani jím zvolenému postupu, ani tomuto dílu. (17.10.2021)

Každý z nás by radši trávil čas hlazením koníčků na farmě místo chození na základku. A všichni do jednoho jsme si uvědomovali, že 70% učiva je nesmysl, který nám nikdy k ničemu nebude, takže hlavní hrdinka není žádnou ojedinělou myslitelkou, která prohlédla smysl života, jak se nám tento díl snažil naznačit. Nikdo z nás ale neměl možnosti jako ona a nikoho naše přání nezajímala, museli jsme se přizpůsobit... Byly tu i dramatičtější díly, které řešily závažnější problémy. (19.10.2021)

Asi děj má/měl dospět k určité katarzi, nicméně není asi myslitelné, aby ombudsman, uceněný učitel (!), u kterého je více než pravděpodobné, že je schopen přijímat a též poskytovat alternativní způsoby výuky, netušil nic o alternativních školách a sveřepě stál za rigidním způsobem memorování vědomostí. Vždyť individualita žáka je v tomto případě základ. Takže děj zajímavý, příběh správně kontroverzní a k zamyšlení, ale podání kvůli příliš okatému a účelovému tlačení na pilu (ombudsman, ředitelka, matka) ne moc přesvědčivé. (18.10.2021)

Systém má nástroje!   Schola ludus! A když už jsme u té latiny: „Omnia sponte fluant, absint violencia rebus." A když už jsme u toho Komenského: „Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“ A když už jsme u těch citátů, tak ještě jeden od faráře Dorendy, který se k onému náramně hodí: Když člověk opustí instituci (zde školu), má dvě možnosti. Buď se usiluje o antiinstituci - a stane se kacířem. A nebo je ve svém odporu sám -  a stane se z něho mučedník. (02.11.2021)

Tento díl ťal do systému výuky na ZŠ, který se za posledních 100 let příliš nezměnil i když pokusy tu byly a jsou,  a to ne vždy k lepšímu. Vymýšlíme vymyšlené, zavrhujeme, co se osvědčilo. Zatím co já jsem jako prvňáček sedávala s rukama za zády, moje děti prošly množinovou matematikou a vnuci výukou počítačovou. Vnuci ve čtvrté třídě  z neznámých důvodů probírali maďarské Arpádovce, zatím co já si v tom věku vystačila s lovci mamutů. Upravit a přizpůsobit osnovy rozvoji techniky ve třetím tisíciletí není asi jednoduché, obzvláště po zásahu inkluze. Současné děti se nerodí o nic chytřejší, než ty v minulosti. To jen jejich ctižádostiví rodiče by chtěli, aby se jejich potomci měli díky vzdělání v životě líp. Pokud bychom akceptovali princip dobrovolnosti výuky, asi by tyto děti v budoucnosti nestačily rozvoji nových technologií, ale bylo by dostatek dělníků, pracovníků v zemědělství, stavebnictví, řemeslných profesích. Taky není jasné, zda by byly schopny tyto děti posunout vědecký pokrok někam dopředu. Rovněž bychom narazili na zákon zakazující využití práce dětí a nezletilých. Výborný scénář nutící k zamyšlení. (18.10.2021)