Anjelik (E03)

Opět zásadní díl, problematika "jiných" žáků, inkluze. Celé je to vlastně o tom, že nic není jednoduché a černobílé a už vůbec to nemá jednoduché řešení. Na jednu stranu rodiče poškozené dívky, na druhé matka kluka s poruchou chování, na třetí učitelé s dalšíma 25 děckama ve třídě, na čtvrté ministerstvo, co musí lavírovat - chce inkludovat hlava nehlava a rušit speciální školy, protože se v minulosti dost zneužívaly, a některé děti si inkluzi nepochybně zaslouží, na druhé straně by jistě byla tendence do nově zřízených speciálek strkat kdekoho, a navíc na nic nejsou peníze, na páté straně veřejnost, na šesté odborníci, na sedmé média... Myslím, že seriálu se hodně daří zkomprimovat všechny tyhle aspekty do velmi krátké doby, ale tak srozumitelně a nečernobíle, že má divák dost prostoru k zamyšlení i po skončení pořadu. Nový ombudsman v tom taky tak nějak tápe a divák má možnost tápat, hledat řešení a vytvářet si postoje s ním. V tomto smyslu je hodně edukativní. Co se  týče Kláry Issové, nemám ji rád, ale tady mi sedla, protože nejspíš ani nehrála. (19.09.2021)

Parafrázuji-li Nerudu, mohu položit otázku "Co s ním". Lepší, než řešení " Kam s ním ". Protože, jak konstatováno, málokdy jsou uspokojeny nároky a potřeby všech. Ožehavé a bohužel stále aktuální téma, které nemá jednoduché a rychlé řešení. Na druhou stranu oblíbený učitel je v nové roli skvělý psycholog, stratég, zásadový a vůbec geniální. Ovšem snad je to spíše zkratka, přece jen díl má pouze hodinu.  Věnování na konci bylo symptomatické. (19.09.2021)

Dnešní díl velmi chválím. Téma opět maximálně aktuální, příběh šílený, dobře zahraný. Inkluze je velké téma a z vlastních zkušeností vím, že zařazení dětí hendikepovaných je prospěšné pro obě strany, jsem pro to. Jenomže nic není černobílé a tady se dostáváme do situace, co s dětmi chytrými, zdravými, ale agresívními. Asi zjednodušeně, ale taky názor: v momentě, kdy je označíme diagnózou, tedy jako nemocné, budou "vhozeny" třeba děti hodné, jen na vozíčku a s pomalejším vnímáním do stejného pytle a to je velká škoda, protože zrovna takovým je inkluze nesmírně prospěšná. Potřebují kolektiv, společnost rychlejších, naopak děti zdravé si zvykají a příjímají své spolužáky i s jejich těžším údělem. Do života cenná lekce. Pokud agresívní děti budeme brát jako zdravé, budou buzerovat celý kolektiv, kolektiv je, učitelky se zhroutí, pochopitelně tohle by nedával nikdo, čili začarovaný kruh, ze kterého vždycky vzejde pokáceno a kolem rozlítané mega hromady třísek. Vsuvka s Aničklu Polívkovou řešení nastínila, ale všichni víme... Jakmile se tam strčí jeden, vzápětí půjde asperger, lehká, kulhající DMO, slabozraký, DMO na vozíčku nebo Dawníķ... Klasika. Názory mít můžeme, jasně že počátky většiny problémů nezvladatelných děcek jsou v rodině, kantory lituji, ale co s tím? Kecy o tom, že za nás to nebylo a ty dnešní děti atd. jsou mlácením prázdné slámy. Jediné, co za nás funfgovalo byl fakt, že když byl běžný průser, rodič a učitel drželi spolu basu. Tedy aspoň, co pamatuju. Provinilec to chytil ve škole i doma a zkusil by si něco ceknout. Většinou to fungovalo. Těžké téma. Být rodičem pobodané holčičky bych být nechtěla a být matkou nezvladatelného dítěte, taky ne. Navíc takové dítě není jen výsadou zdecimovaných samoživitelek, ale světe div se, docela často i z rodin kompletních, kde se do fakanů cpe horem dolem a to je potom taky chuť. Plný počet, výborné celé, Martha opět jela bomby a jasně, každý je chytrý, ale řeklo se, že to ma rozvířit diskuzi, tak vířím. Čaute. (19.09.2021)

Myslím, že už vím, kde se asi rozcházím s autory seriálu v pohledu na věc. Pozice seriálu dle mého do značné míry stojí na předpokladu, že člověk je tabula rasa a teprve okolí jej formuje. Proto to zaměření na "systémová řešení", ministerstvo, zásahy škol, tedy vnější prostředí. Zkrátka "Should we blame the government? Or blame society? Or should we blame the images on TV". :) Potíž je, že člověk tabula rasa není a to, jestli vyrůstá s matkou samoživitelkou není až tak významný faktor jako jakými geny je vybaven. Jak už tu zaznělo, jsou lidé ze špatného sociálního zázemí, kterým to nebrání něčeho dosáhnout. Mám známé, co vyrůstali většinu života jen s matkou, která nebyla kdovíjak bohatá, přesto vystudovali a jak se říká "něco z nich je".  Pochopitelně pak jsou zase ti, kterým dobré finanční podmínky a zázemí naopak nezajistí nic, protože na nic osobnostně nemají. Stran tohoto dílu, inkluze má smysl pro děti, které jsou k tomu vybavené intelektově a svými sociálními schopnostmi. Pak je jedno, jestli jsou třeba na vozíčku, když dokážou ovládat učivo a fungovat v kolektivu. Když tohle nezvládnou, můžou být sebezdravější a chytřejší a "originálnější", ale do normální školy nepatří. P. S. Jak píše kolega honajz, Martha Issová hraje pořád to samé (hlavně proto, že hrát něco jiného než sebe samou prostě neumí). (20.09.2021)

Fakt se mi moc líbí, jak je to udělaný, jakej to má feeling. Taky je dost zásadní ten kontrast mezi seriózním Vaculíkem a lidovým Řezníčkem- to považuju za doklad zručnosti scénáristů. Bojím se tomu tleskat moc nahlas, protože bych pak mohl být za blázna, pokud by se například ukázalo, že kluk, kterej by pobodal/záměrně říznul spolužačku nůžkama, by se už do školy ve skutečnosti rozhodně nevrátil. Tomu se mi prostě nechce věřit. Naopak doufám, že celá tahle věc už by se i v té naší hyperkorektní společnosti vyřešila ein zwei. (20.09.2021)