Z bláta do louže

Uvidíme dobové reálie a Prahu. 1) Svatopluk Innemann není režisér podle mého vkusu. Viděl jsem od něho celkem pět titulů, z nichž tři jsem obdaroval jednou hvězdičkou a dva dvěmi._____ 2) Sračkoidní atmosféru snímku dokresluje i tehdy velmi úspěšný nicméně mně silně protivný komik 31letý Fanda Mrázek (Silvestr Blažek, který ztratí práci). Přineste nám zajíčka, ale nehlašte to v kuchyni, chceme ho načerno._____ 3) Co filmu asi říkal 55letý lidový písničkář Karel Hašler, jemuž se pomníková komise opakovaně a neúspěšně snažila vztyčit erektilní vzpomínku, Hašler, se kterým a o kterém Innemann natočil o dva roky dříve dvouhvězdičkový snímek Písničkář? (01.08.2021)

Zvláštní zjev tenhle Fanda Mrázek. Filmu dal hodně, bez něj by to asi bylo o ničem. Jinak se mi to i celkově líbilo, viděl jsem film poprvé, předtím nějak unikal mé pozornosti. Nu, alespoň jsem si doplnil mezery v naší komediální tvorbě. ++++++++++++++++++++++++++++++++++ No, pravda, že když jsem to viděl poprvé, tak jsem si toho moc nevšímal. Ale nyní při druhém sledování to bylo jinak. Zpívání asi třikrát, znatelné zadní plátno, a roztříštěnost příběhu. Přesto však jde o milý film, takže strhávám jen dvacet bodů z původních šedesáti.   20210330 6901/6928 **/4 LYT (27.08.2017)

Rozkošná záležitost. Tzv. film mimo hlavní proud, přesto nedílná součást prvních let zvukového filmu. Nevšedně obsazená komedie Z bláta do louže dala velkou příležitost především Fandovi Mrázkovi, toho času komika na vzestupu. Jeho styl humoru často zpřítomňuje četné scény a situace i v nejstarších zvukových podívaných a nenechává nás na holičkách ani v 50. letech, kdy jeho drobné etudky dokáží rozjasnit i ty nejméně zdařilé budovatelské omyly. Takto se setkáváme s filmem tří komiků, Mrázka, Kohouta a Plachty, přičemž něžné pohlaví zastupují půvabně Grosslichtová se Šárkovou v nejlepších letech a nejroztomilejších modelech. A už jen zvolené prostředí blaží. Ateliér představuje zajímavý kolorit závodního automatu, kterým prochází lidé periférie a exteriéry vybírají tehdy i dnes velmi atraktivní záběry pražské. Příhody výřečného šoféra, který opravdu nemá štěstí ani na majetek, ani na lásku, jsou už jen perličkou v rámci lákavého až pikantního setkání s autentickou atmosférou 30. let bez glycerinových slz a šalby kašírovaného umění či jiných příkras. (27.03.2021)

Milé dílko, neprávem přehlížené. Překvapilo mě na youtube v jak dobré kopii tam film mají. Na to, že je z roku 1934 nebývale zachovaný film. Obsah je vcelku svěží, herci hrají s gustem. A Fanda Mrázka jsem si mohl konečně více vychutnat, protože v tomhle filmu dostal nebývale velký prostor pro své kreace. (19.03.2021)

Provoz v barrandovských ateliérech byl v prvních letech nebývale rušný a vyžadoval maximální nasazení všech zúčastněných. Svatopluk Innemann byl navíc znám svou uměleckou zručností a přestože tempo jeho práce bylo v určitých okamžicích doslova vražedné, přijímal takřka bez výhrad další režijní závazky. Scénář tohoto sezónního filmu, odehrávajícího se kromě vkusných ateliérových dekorací také v autentickém prostředí tehdy zbrusu nového plaveckého bazénu AXA, je společným dílem Karla Steklého a Eduarda Šimáčka, kteří si tentokrát příliš nelámali hlavu a spíchli levnou konfekci podle právě žádaného střihu. Leccos naštěstí zachraňují oblíbení herci v čele s báječným Jindřichem Plachtou, Járou Kohoutem a dvěma půvabnými tvářičkami rodících se hvězd filmového plátna, půvabnou Trudou Grosslichtovou a ďábelsky svůdnou Elou Šárkovou. Hlavní role byla rezervována pro nebývale populárního Fandu Mrázka, který tehdy náležel mezi originální pražské komiky, vyhledávané především širokou diváckou veřejností. V době natáčení Innemannova snímku se usměvavý Fanda vypracoval již na majitele vlastního kabaretu Modrý velbloud, v němž získal dlouho hledaný prostor pro svou uměleckou exhibici. Dnes jsme sice z tohoto dílka lehce rozpačití, ale pohled na automobilové veterány všeho druhu naznačuje, že jeho kouzlo ještě tak úplně nevyprchalo. (03.02.2016)