Zelená karta

Zelená karta je případ filmu, který funguje díky chytrému castingu. Upřímně řečeno, bez ústřední herecké dvojice Gérard Depardieu a Andie MacDowell by šlo jen o tuctovou romanci, kterých filmová studia chrlí bez oddechu kvanta. Spojit robustní emotivní herectví Gérarda Depardie s jeho hranatou, na první pohled neohrabanou postavou, s jemnou křehce působící a spíš k intelektuálnímu projevu inklinující Andie MacDowell bylo mazané a vyšlo na jedničku. Jako komedie u mě Zelená karta nikdy příliš nefungovala, na to jí schází vtipné a nadčasové dialogy stylu Francise Vebera nebo funkční gagy. Většina úspěšných scén, které se snaží hrát na humornou notu (s výjimkou několika půvabných momentů typu "Můžu jít na záchod?" - "A proč?"), využívá právě kontrastních rozdílů obou herců. Romantická linka s několika emočními vrcholy a otevřeným koncem ale působí velmi dobře. Režisér Weir vede svoje ovečky a celý filmový štáb spolehlivě, ale námět skýtal větší možnosti a scénář šel ještě dopilovat, aby vznikl opravdu velký film. Případ sám pro sebe je Andie MacDowell, vcelku průměrná herečka, která se k filmu dostala jako mnoho jiných přes modeling, a neskutečně sympatická příjemná osůbka, která při dobrém vedení dokázala v 90. letech, kdy byla na vrcholu svého fyzického půvabu, film výrazně zvednout. Celkový dojem: 65 %. (08.02.2010)

Weir není zrovna typ režiséra, který by stavěl na dynamickém ději, gradaci scény, či těžkotonážních emocích a tak je Green Card sice solidní, avšak nikterak extra zábavnou komedií. Úvod je nepřehledný a seznámení diváka s hlavními postavami relativně nemotorné. Poté následuje trochu kostrbatá honba za vysněným cílem (karta, resp. skleník) a nakonec nesmí chybět trochu toho klišé, avšak způsob, jakým k němu dojdeme je více než solidní. Žádné stokrát viděné rádoby romantické scény, minimum patosu. Po celou dobu vidíme jen svěží a relativně bystře zahrané/napsané scény. Nic extra, ale jakožto jednohubka na odpoledne je to ucházející. (20.08.2007)

Na adresu tohoto filmu nemůžu říct naprosto nic špatné, ode mne dostal plných pět hvězd a to zejména proto, že to co předvedla ústřední dvojice, byla naprostá herecká dokonalost, samozřejmě bráno tak že se jedná o komedii, která má primárně pobavit, ale má i svůj hluboký lidský podtext! Byl jsem strašně rád, že jsem na tento film narazil, protože se mi dlouhá léta různými osudovými okamžiky vyhýbal a viděl jsem ho, až po obrovské spoustě televizních repríz. Nadšení bylo oprávněné a proto je mé hodnocení, alespoň podle mě zcela na místě! (05.01.2015)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)

Nic moc jsem od filmu nečekala a po celou dobu trvání jsem se učila a napůl sledovala film. Nijak zvláště mne nezaujal, ale k učení mi připadal docela příjemný. Nemohla jsem jinak a srovnávala ho s jihokorejským snímkem Daenseoui sunjeong, který je založen na stejném tématu, kdy se jedna osoba kvůli získání práva na pobyt v zemi rozhodne vdát se či oženit se. A musím říci, že u Daenseoui sunjeong bych se učit asi nedokázala... Ale i přesto příjemný film. (20.12.2009)