Obsahy(1)
Strhující oratorium Antonína Rejchy pro sóla, sbor a orchestr v podání Filharmonie Brno a dirigenta Dennise Russella Daviese... Velký hudební obraz pro sóla, sbor a orchestr na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera představuje příspěvek ke 250. výročí narození českého skladatele, pražského rodáka a ve své době vlivného pedagoga a teoretika působícího ve Vídni i Paříži Antonína Rejchy (1770–1836). V době beethovenovských oslav, v roce 2020, jde o nevšední počin, s Beethovenem ovšem úzce související (Rejcha byl jeho vrstevníkem a také přítelem). Strhující, avšak prakticky neznámé Rejchovo monumentální celovečerní oratorium pro sóla, sbor a orchestr zkomponované ve Vídni 1805–6 na text Bürgerovy balady (námětově totožné s erbenovskými motivy "Svatební košile"), bylo ve své době díky odvážnému námětu vídeňskou cenzurou zakázáno, a to navzdory Beethovenovu doporučení k jeho provedení. Dílo přináší hudebně a dramaticky přesvědčivé vyjádření baladického děje, Lenořiny vášnivosti i jejího dojemného žalu stejně jako Vilémovy vášnivé ničící síly. Vynikající hudební zážitek slibuje rovněž obsazení v čele s Martinou Jankovou – soprán (Lenora), kterou doplní sólisté Pavla Vykopalová – soprán (Matka), Wojciech Parchem – tenor (Vypravěč), Jiří Brückler – baryton (Vilém), Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy a Filharmonii Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. (Česká televize)
(viac)Recenzie (2)
Ve stejném roce narozený Beethoven na sebe strhnul větší pozornost, přece jen bych ale čekal, že 250. výročí narození Antonína Rejchy, který rozhodně není nevýznamným skladatelem, bude mít na naší hudební scéně aspoň trochu důstojnou odezvu. Ale ono nic. Tedy s jedinou čestnou výjimkou, kterou je oratorium Lenora. Přes účast špičkového dirigenta a výborné Martiny Jankové to ale žádný zázrak nebyl, mužské hlasy (hlavně polský tenorista Wojciech Parchem neměl svůj den) zaostávaly za ženskými, sbor i orchestr byly jen lehce nad průměrem. Největší plus je v tom, že tohle nastudování vůbec vzniklo. A skutečnost, že pražského rodáka (který pak po německém intermezzu prožil druhou polovinu života jako uznávaný skladatel a hudební teoretik v Paříži, kde se stal držitelem Řádu čestné legie a členem Francouzské akademie věd a umění) muselo připomenout Brno, se nedá nazvat jinak, než ostudným projevem „kulturnosti“ našeho hlavního města. Abych přece jen skončil něčím pozitivním, nesmím zapomenout na skvělou práci autora převodu německého textu do češtiny: jeho titulky nebyly obyčejným překladem, ale vrcholně tvůrčím přebásněním, které má všechny náležitosti nové kvalitní české verze původního libreta. -------- V titulcích pořadu uvedeno: název Antonín Rejcha: Lenora na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. ()
Pozoruhodný počin předvádějící Rejchu v plné nádheře. ()
Reklama