Boyette: Not a Girl Yet

Na jedné straně "asijská komedie" - uřvaná, afektovaná, teatrální, ale kdo zná a má pochopení pro tento druh piony tvorby s tím, že ve východní Asii, právě hlavně ve Filipínách a Oceánii (plus Indie) jsou stále předsudky ke gayům a hlavně v minulosti je tyto společnosti lépe přijímaly, pokud se takoví muži chovali a oblékali jako ženy, tetky, tak s tímto snímkem mít problém nebude, zvláště, když vše je uděláno se sice vysokou, ale stále ještě přijatelnou mírou a nepřejde to do hrozivých šklebů a pitvoření, ač se mohou zdát některé scény připitomělé a nebo nadbytečné. Na straně druhé, když se prokoušete dál začátkem, který je ale udělán s pinoy noblesou a výborným hereckým výkonem mladého Zaijiana, který vypadal v osmnácti na čtrnáct let, najednou vyskočí z filmu dosti hluboká myšlenka "když už jsem se takto narodil a nezměním to, mohu změnit ty, kteří mě vnímají, aby mě brali takového, jaký jsem"(!). A najednou film dostává ÚPLNĚ JINÝ ROZMĚR včetně toho prozření otevřít srdce, koho v životě milovat a vážit si toho. Navíc Nancy a Charles vypadali také velmi sympaticky. Celkové vyznění filmu kvůli tomu "poselství", které snímek předává, hereckým výkonům a hudbě (výborná píseň, na kterou tým z Malajské Univerzity soutěžil a pak zazní i u závěrečných titulků) bylo silné a musel jsem výrazně zvýšit své původně zamýšlené hodnocení (jen už nemuseli pitvořit řasami na konci Boytteho), akorát maminka nevypadala jako tanečnice, ale spíše jako vorvaň a z těch tří šklebidel se mi dvě zdála už hodně postarší na to, že to měla být přibližně stejná věková skupina "studentů" ... 99107 (29.10.2023)