Marie

Podle hodnocení a popisu jsem se rozhodla tento film shlédnout. Popis sice tomu odpovídá, ale bylo to strašně nudné a ponuré. A když napíšete bez chyby domácí úkol do školy a vaše odměna je že vás vezme mamka s potencionálním otčímem k rybníku kde hážete kamínky do vody? Lidi to nechcete. Jediná pasáž která to trochu spestřila byla scéna Spejbla a Hurvínka v biografu. Ale jinak je to tak všechno. (09.02.2020)

Nezáživná studie rozpadajícího se manželství s netalentovanými herci (ktromě Holišové) a beznadějně netalentovanou režií. Kresba rakety na chodníku. Jediná dobrá scéna je v restauraci s objednáváním piva. K smrti znuděný Racek utíká od manželky. Holiška neváhá a ještě před rozvodem si najde náhradu. Není to ovšem taky žádné terno. S dalším nápadníkem je rovněž zábava jak v márnici. Úplně nijaká hudba. Dobrý nápad s nájezdy kamery, ale když to je během chvíle po desáté, je to otrava. Mám pocit, že takto vysoké hodnocení je způsobeno prvoplánovou úctou k Vorlíčkovi, který se nějakou záhadou z rozpačitých začátků svou nezměrnou pílí a obětováním vypracoval až na veleváženého pana režiséra především čarodějnických filmů a seriálů. (07.11.2020)

V tichosti nesnesitelného mlčení, vakuu vztahu tlejícího až do morku kostí, v bezútěšnosti života samého, v očekávání zázraku, který ne a ne přijít... Precizně zobrazený konec jednoho manželství s velmi citlivým Vorlíčkovým režijním vedením a vynikajícími hereckými výkony. Smutně krásný film s koncem, který je neočekávaný, přesto pochopitelný. (17.05.2017)

"Marie" vypráví velmi všední příběh o velmi všedních lidech, a to dobově poměrně konvenčními vyjadřovacími prostředky (vizuálními, střihovými, hudebními, hereckými apod.). Síla tohoto filmu - který je takřka čistokrevným představitelem filmového žánru, kterému se tradičně říká "psychologický" - tkví ovšem zřejmě právě v jeho celkové uměřenosti, která budí dojem relativní autenticity (člověku se vkrádá na mysl cosi klišovitého o neorealismu), byť zejména některé dialogy poněkud šustí papírem. Dojem přirozenosti je posílen i faktem, že je valná část filmu natočena v reálných a velmi známých exteriérech Prahy (nábřeží u Výtoně, křižovatka Nad Muzeem, Letná atd.) - které se překvapivě vyznačují tím, že před 50 lety vypadaly takřka identicky jako dnes. No a samozřejmě je ten film pozoruhodný přinejmenším i tím, že se naprosto vymyká takřka ze všeho ostatního, co Vorlíček natočil. (20.02.2014)

Asi jediné, co mě na filmu nepřekvapilo je oficiální text distributora. Je totiž jako skoro vždy o ničem a zcela mimo mísu. Zato velkým překvapením je pro mě skutečnost, že právě Václav Vorlíček natočil v 60. letech psychodrama v tomto formátu. Nejen Marie si klade otázku, proč to, co bylo dřív krásné a samozřejmé už není a kdy se to vlastně vytratilo. Téma přetrvávající všechny režimy. Civilní herectví a citlivé režijní uchopení. (20.04.2017)