Tanečnica v tme

(1001) 2008: Inu, mám dilema. Před sledováním tohoto filmu jsem už nějaké to rande s panem Trierem absolvovala a dosud jsem z každého byla, byť i takřka proti své vůli, naprosto odvařena. A jelikož jsem občasný skeptik, tak jsem si řekla, že přece není možné, aby na světě existoval takový génius, kterému sežeru úplně všechno (protože tohle by byl už druhý, jelikož jednoho takového už znám, ale to sem nepatří), no a abych se dostala ke své pointě, tak jsem si řekla, že se milému Larsovi podívám více na zoubek a nebudu ho šetřit, i kdyby trakače padaly. Tanec v temnotách začíná pomalu a pozvolna, až si člověk (já) říká, jak to může dospět k tomu závěru, o jakém už kdesi slyšel, že to k němu dospěje. Potom přestane nad takovými blbostmi přemýšlet, jak ho síla neobyčejně viděné obyčejné reality vtahuje do děje. Píseň "I've seen it all" zabije emocionálně zjitřenou a psychicky labilní dívku do sedačky a vyvolá v ní pocit naprosté identifikace se s hlavní hrdinkou. Náhlý zvrat v ději křičí z plátna: "Jsem nelogický, jsem násilně naroubovaný, jsem vyhnaný do extrému!" Chvíli si na to opět sledovatel zvyká, mozeček mu usilovně pracuje, hysterický konec opět nahlodá podvědomí... A teď přecházím zpět do první osoby. Zkrátka, i když film má rozhodně své mouchy a nezdá se mi dokonalý jako třeba Dogville, za přesné vykreslení vnitřního světa jednoho rezignovaného snílka opět uděluji nejvyšší hodnocení. -"You've never been to Niagara Falls?" -"I have seen water, its water, that's all..." 2017: Jak stárnu, tak moje výtky k filmu zůstávají, ale moje láska k němu se dál prohlubuje. Formální přístup kombinující pohyblivou dokumentární kameru v "normálním" životě a sestřih mnoha statických záběrů v muzikálových číslech tak geniálně nenápadně manipuluje divákův úhel pohledu, že už to samotné si vyslouží nehynoucí obdiv. Naprosto přesně přesní herci pracují tak, že se každá scéna zdá jako nejlépe zahraná scéna, co kdy byla nejlépe zahraná. V imaginárním světě bych neměla problém vytrhnout si srdce z hrudi a dát jednu polovinu Peteru Stormarovi a tu druhou polovinu věnovat Siobhan Fallon Hogan. -"What is there to see?" ♥♥♥ (24.11.2008)

Rozporuplné hodnocení filmu vlastně naprosto vystihuje jeho záměr : pobouřit. Ať už z hlediska laciných triků jak lidi donutit, aby sáhli po kapesníku, tak po stránce žánru - Trier a muzikál :-)), tak po stránce herecké - Bjork a herečka :-)) a vůbec proč řešit zda to dobré je či není... Je a zatraceně, ale jen pro někoho. (27.09.2004)

Vadila mi ta roztřesená kamera "z ruky", protože tenhle druh snímání v některých pasážích prostě postrádal smysl, ale zvykl jsem si. Vadily mi nelogičnosti ve scénáři, ale i ty bych překousl. Ale to, jak se pan režisér pokusil "zacvičit" s divákem nakonci, to už jsem nepřekousl. U většiny (včetně kritiků) to zřejmě vyvolalo slzy, u mě pouze útrpný úměv. Když už nedokážu dostatečně dojmout diváka "důvodem", pak se nemůžu snažit napravit to detailním snímáním "výsledku". To je dost laciný na tak opěvovaný film.____ Bjork špatná nebyla, ale u společných výstupů s C. Denevue bylo hned patrné kdo JE herečka a kdo se o to hraní všemi síly snaží. (24.09.2004)

Naprosto úchvatná citová hra režiséra s herci. Naprsoté vymáčknutí všeho co se dalo ze všech herců (a to hlavně z Björk ) vymáčknout. Zvláštní až skutečná rozklepaná kamera zoomující na tvář plačící milující matky je opravdu citové vydírání nejvyššího stupně. Geniálně hrající Björk a úžasně působící hudební složka.... + Mist mistrů Larse von Trier. .. Tento film není o ničem hezkém ani příjemném. Tento film vás zničí a nechá vás at si celé to sebeobětování a lásku ke své rodině dáte dohromady a vyjasníte si co je správné a co ne. Že dnes nevyhrává vždy pravda. Ať žije toto nejlepší muzikálové drama posledního desetiletí. Lars Lars Lars..... (10.10.2004)

Björk je neobyčejně talentovaná umělkyně a tady to jen potvrdila. Zahrála výtečně a byla neodolatelná. Nejvíc se mi na Tanci v temnotách líbilo, že taždou sebevíc drastickou a sebevíc city drásájící scénu strhlo a zparodizovalo muzikálové číslo. Film se tak stal spíše hodně černou komedií. HUDBA: Björk - parádní, jak se dalo čekat... (01.06.2007)