National Theatre Live: Hamlet
Recenzie (32)
Můj život je vlastně strašně jednoduchej, protože jsem nikdy neviděla Hamleta v divadle, takže nemám s čím srovnávat a můžu to považovat za skvělou inscenaci. Mělo to krásnou scénu, kulisy, efekty, hudbu (!!) a božího Benedicta. Nechápu lidi, co tomu vyčítají modernost (od Shakespeara jsme se jako lidstvo trochu někam posunuli, tak proč to nereflektovat?!) a vtipy (na mě ty klasický tragédie stejně vždycky působily trochu komicky). Nesedly mi akorát dvě postavy - což je ale jistě jen můj problém. V prvním dějství mě iritovala Ofélie, asi si jí představuju jako víc křehkou mladou naivku. Ve druhé části ale hrála skvěle. Úplně mimo byl ještě hipsterský Horatio, ale jinak tři hodiny dokonalosti. ()
Moje první návštěva National Theatre Live v kině. Cumberbatche mám dosti rád, ale musím uznat, že se mi začíná trochu přejídat. Jinak je - přestože viděno na plátně - scéna divadla obrovská, kostýmy bohaté a herecké výkony výborné. Škoda jen, že už jsem viděl Hamleta v tolika variacích, až jsem se trochu místy nudil. ()
Videné v Barbican. Hamlet bol zahraný bravúrne, ale to sa dalo čakať. Tam bol skôr problém to, či to jeho kolegovia ustoja. Či nebudú zatienení. Podarilo sa, no ako komu. Pre mňa bola najlepšia Ofélia. To ako to Sian Brooke zahrala bolo netradične osviežujúce. Najsilnejší moment bol, keď sa zdvihla od klavíra a oblúkom vyšla dverami von. Zimomriavky som mala až na hlave. Obstojne sekundoval aj Ciarán Hinds, predsa len, dobre zahrať záporáka je ťažšie ako hrdinu. Čaro tomu dodali kulisy, ktoré boli naozaj nádherné a prepracované. A predel medzi prvou a druhou časťou bol famózny. Ale celkovo ma to moc nenadchlo. Priznám sa, že som bola na tom 2x, preto konštatujem, že napriek tomu, že tam hral B.C. to bolo dosť priemerné a slabé, a on sám to miestami prehrával. Komické vsuvky boli dosť násilné a nie veľmi komické. Vyznelo to chladne. Hra, ako celok sa ma nedotkla. Priznám sa, nudila som sa väčšinu času. Jediné nadšenie z toho bolo, že sedím v divadle (a aj to kazili ľudia, čo si prišli oblečení ako keby si odskočili z nákupov alebo z prechádzky so psom). Druhýkrát som tam už "musela" ísť, keďže vrátiť lístky a dostať za ne peniaze je pri ich reklamačnej politike náročný počin. Takže druhé vystúpenie som väčšinu času prespala (rúhanie!, a to som si myslela, že som veľký kultúrny hipster). Ešte šťastie, že sme sedeli hore, takže to nebolo veľmi vidieť. ()
Cumberbatch v divadle je herecký úkaz, pro který se jen těžko hledají slova, takový herecký koncert se prostě musí vidět. Očekávat něco jiného než prvotřídní kvalitu je zbytečné. Každá generace má své velké herce a své adaptace Shakespeara a tohle je Hamlet pro naši generaci, s našimi velkými herci. A nedopadl vůbec špatně, proč by taky měl? Zvlášť oceňuji přehlednou motivaci postav, u téhle hry to mnohdy bývá problém. Body navíc jdou i za humorné vsuvky, které tragédii místy odlehčují, ale takový už je Shakespearův styl a já oceňuji, že se to v téhle hře odrazilo, zářným příkladem budiž epizodka s hrobníkem. Kromě hlavní postavy mi v hlavě nejvíc utkvěl skrz naskrz prohnilý král, výborně podaná Ofélie a batůžkář Horatio, pravděpodobně jediná zcela příčetná postava této hry. ()
Myslím, že pro divadelní představení není nic horšího než když na něj zapomenete v tu chvíli, kdy opustíte kinosál (divadlo). Může to být skvělé, může to být špatné, ale vůbec nejhorší je, když je to nijaké. A Hamlet v režii Lyndsey Turner přesně takový je - nijaký. Dekadentní scéna, které dominuje škála barev od modré k zelené s kulisami a narážkami, které odrážejí tu válečnou epochu, tu současnost, tu alžbětinské období, jak se to zrovna hodí, víceméně beze smyslu (že je hamlet postava z každé doby a v každé době se hraje víme i bez toho). Dekadentní snaha šokovat (tričko s Davidem Bowiem, frak s nápisem king, paroží na jídelním stole), humorně se vloudit (aktovka na zádech, vysoké dveře, minihrad) vyznívají jako módní výstřelky, které nejsou ani na okamžik začleněni do celku jako kompaktního díla. Jsou tam jen pro efekt, pro danou situaci, vlastně narušují a nedávají důvod proč, narážky a absurdní humor tříští původní dialogy, aby se k nim nešetrně vzápětí vrátili a potřeli tak všechno. Celou hru, jak její předlohu, tak vizi režisérky. Skákat od jednoho k druhému, nedá vyniknout modernímu zpracování ani síle původního příběhu. Dochází tak k roztříštěnosti. Z mého pohledu byly také vynechány verše, které jsou podle mého pro Hamleta stěžejní, které dokazují, že to není jen ironický hejsek a žvanil, ale domnívám se, že to vynechání je cílené na to, aby zde byl Hamlet postavou ještě rozporuplnější a tudíž (z pohledu režisérky) modernější. Ze hry tak není vůbec patrný Hamletův vztah k Ofélii, takže když se v závěru trpí pro lásku, uniká vám proč (tedy neuniká, protože to notoricky znáte, ale z hlediska téhle adaptace ano). Když už by hra ke konci měla gradovat, tak jen přihlížíte něčemu, co po třech hodinách snad nemůže být ani finále. Ona vůbec druhá půle je nějaký odskok na procházku nebo co. Cumberbatch je skvělý divadelní herec, jak jsme mohli vidět třeba ve Frankensteinovi, a jeho Hamlet je určitě skvělý, jen to vlastně není moc vidět. Vinou režie, výrazných kulis a megalomanské scény s barevnou estetičností a taky toho, jak řekl můj parťák na NT Live - Cumberbatch hraje s každým, kdo šel zrovna kolem, to to vystihuje asi nejvíc - taková road movie, kde Cumberbatch oběhne všechny postavy, s každou poklábosí, aby pak na konci zemřel. Bez čehokoliv co by ty scény nějak pojilo, divadelně, příběhově (týká se výběru replik a návaznosti), emočně. 50% ()
Reklama