Dvere v podlahe

Po filmovém rozjezdu jsem čekal další depku, kde na konci někdo spáchá sebevraždu (nebo tak něco), a byl jsem velmi mile překvapen lehkou komediálností, nadsázkou, občas i nečekaným okamžikem. Chápu, proč ve filmu byl detailní rozbor nehody, ale i tak bych byl pro jeho vynechání. Zdál se mi příliš doslovný, zbytečně drsný a nesympaticky odvyprávěný. (03.03.2008)

Další film řadící se vyprávěným příběhem do opravdu hustě obsazené tvorby s tématy vyrovnávání se s následky náhlého, tragického úmrtí v rodině nebo mezi blízkými lidmi, tentokrát s originálnější vztahovou a povahovou konstelací postav, výborný film, se scénářem inspirovaným patrně neméně výbornou literární předlohou, bez jakýchkoliv pochyb, jednak úspěšným obsazením všech hlavních postav, přede všemi pak díky naprosto skvělému Jeffu Bridgesovi v ústřední roli uznávaného spisovatele a knižního ilustrátora, ale rovněž také Kim Basinger, i ona je překvapivě ve své roli výborná, jako jeho manželka opravdu přesvědčivá, ale síla filmu je i v celkově poutavém zpracování děje, který i přes svůj závažný, dramatický obsah nepostrádá řadu velmi humorných, odlehčujících momentů, kdy se divák asi jen těžko ubrání uvolněnému smíchu, hlavně v situacích, které jsou spojeny s rolí Eddieho, mladého spisovatelova letního praktikanta, univerzitního studenta se spisovatelskou ctižádostí, který je zpočátku nevědomky vtažen a postupně stále více zaplétán do komplikovaně napjatého, bolestivě umírajícího manželského vztahu Teda a Marion, rozvráceného právě tragickou automobilovou nehodou jejich dvou odrůstajících synů, ve výsledku tak Eddie získává naprosto jinou životní zkušenost, než pro kterou si na letní praktikování k Tedovi původně měl přijet, rozhodně doporučuji, tohle je jeden z filmů, které jen jednou shlédnout nestačí. Zajímavý komentář : Fridecka (05.07.2012)

Dveře v podlaze jsou zručně zpracovanou filmovou adaptací částí knižní předlohy Johna Irvinga. Lidské duše a mezilidské vztahy jsou zde podrobovány extrémy vnitřního rozpoložení. Pokud je jedinec úspěšným v jedné z mnoha rozmanitých oblastí umělecko-kulturního světa, je jistá míra dekadence nutností a požadavkem. Uvolněnější přístup k životu bez předsudků přináší zcela jiné zkušenosti a náhledy. I nepatrné změny vnitřních světů kladou otázky a nutkavě pokouší novou cestou alternativního zkoumání. Hledají se vlastní limity a možnosti, bolest a utrpení se tlumí vášní a uspokojením a osamělost bezradné duše se snaží nakreslit třesoucí se rukou vlastní rozpoložení a strach. Freudovský Erós a Thanatos jsou nejzákladnějšími lidskými pudy, mezi nimi osciluje chuť života. Trauma se upíjí, nebo vypocuje v úsilí sebevyjádření, či se před ním utíká ve strachu a beznaději. Průvodcem chaotickou změtí citů a bolestí je Eddie O'Hare (zajímavý Jon Foster), mladík na prahu vysněné cesty spisovatele. Od prvního kroku se snaží zorientovat v bouři emočních vln tužeb a strachů. Nezkušenost je fascinována ušlechtilým krasosmutněním a skrze chtíč dobrovolně na sebe bere roli odrazového můstku konečného odhodlání. Uhrančivá zkušenost na počátku dospělosti je jedinečným impulsem k rozjezdu vlastní tvůrčí činnosti. Hlavní mužskou postavou je Ted Cole (dobrý Jeff Bridges), úspěšný spisovatel a ilustrátor dětských knih. Bolest, strach a odcizení ho společně přes sklenky lahodně opojného vína a sexuální prožitky unáší zpět do života a vášně. Bolest je pomníkem, ale není věznitelem. Hlavní ženskou postavou je Marion Cole (velmi zajímavá Kim Basinger), Tedova manželka v dobrovolném vyhnanství osamělosti. Trauma se stalo nesnesitelným pocitem životního selhání a každý okamžik připomíná nezhojené rány a strach. Bolest je vězením a na spletení vysvobozujícího provazu je zapotřebí někdo zvenčí. Čtvrtým bodem zašmodrchané pavoučí sítě života je Ruth Cole (zajímavá Elle Fanning), vitální malá dcerka a plod poslední záchrany manželství jejich rodičů. Otázky a nechtěné vzpomínky rozdělují. A propojenost se postupně vytrácí. Výraznější postavou je také Evelyn Vaughn (velmi zajímavá Mimi Rogers), žárlivostí a pocitem zostuzení do nepříčetnosti rozžhavená temperamentní vdova. Pocit ponížení je rozvratný všem fyzickým formám. Z dalších rolí: mladá a zmatená chůva u Coleů Alice (Bijou Phillips), překvapená majitelka rámařského obchodu (zajímavá Donna Murphy), či nepříčetnou vdovou vyhozený zahradník Eduardo Gomez (Louis Arcella). Dveře v podlaze jsou v určitém úhlu pohledu cynickou životní hříčkou, z jiného úhlu jde o zručně zpracované drama života uprostřed dvou nejzákladnějších lidských pudů. Zajímavé, poutavé, pro mnohé i uhrančivě zásadní. (29.07.2017)

Až po padesátce se Kim Basinger dočkala své životní role, zde se konečně mohla doopravdy ukázat. Všichni posměváčci, kteří tvrdí, že Kim neumím hrát, ať se podívají na tenhle malý velký film. Mě teda doslova vytřela zrak, o jejím herectví a prvotřídním soustředění už nemám pochyb. Bohužel, i to, být krásná je někdy nežádoucí, a to u Kim a jejích filmů hraje velkou roli, její talent byl vždy až na druhém místě. Ale jak se zdá, Tod Williams tohle naštěstí věděl a Kim roli díkybohu vzala. Její výkon, stejně tak jako Jeffa Bridgese byl bravurní. Líbila se mi i kamera (celý film je jakoby v mlžném oparu, ale i přesto je barevně pestrý). Hudba perfektně vystihuje příběhy a dramata odehrávající se na plátně, ta už lepší být nemohla. Scénář je vynikající a věrně se drží Irvingovi předlohy. Film ovšem zdaleka nevystihuje celou knižní předlohu - a to je dobře (ono by to ani dost dobře nešlo, protože děj se odehrává v širokém časovém rozmezí). Samotnému Irvingovi se tento nápad velmi zalíbil a sám byl přítomen natáčení. Film zachycuje pouze první část knižní předlohy a diváka nabádá k tomu, aby si přečetl jak to bylo dál... Jinak naprosto souhlasím s komentářem trona, po přečtení knihy se mi její filmová adaptace zalíbila ještě víc a je jednou z nejlepších jakou jsem viděl. Ještě se musím vrátit k postavě Marion. Až po přečtení knížky mi došlo, jak bravurně tuto postavu vystihla Kim Basinger a troufám si říct, že by ji nikdo nezáhrál tak jako právě ona. A jestli kdy měla dostat nějakou cenu, tak to bylo právě za Marion. Kde se stala chyba nechápu...Kéž by se přání trona splnilo, to čekání by určitě stálo za to. (02.09.2007)

„Co se všechno schumelí mezi dvěma manželi“ ve světě podle Johna Irvinga. Já bych to nazval spíš „Chumelenice“. S autorem předlohy jsem se vypořádal už dávno, a jen matně si vzpomínám, jak vypadají a mluví intoši, kteří tenhle druh literatury pokládají za zjevení. --- Podle mě je Irving povrchní a podbízí se. A ovšem dobře vydělává. --- (06.03.2013)