Boží ruka

Dospívání není nikdy jednoduché. Ani Fabietto v podání sympatického Filippa Scotti není výjimkou. Oceňuju natočení v jakémsi klasickém evropském formátu, bez zbytečných efektů. Filmu by prospělo lepší sestříhání, méně opatrná kamera a trochu rozumu při psaní scénáře (aby mi při určité v reálu těžko představitelné scéně nebylo na zvracení). (17.12.2021)

"Podle mě jsou Pelé a Di Stefano lepší než Maradona." - "Kdy se z vás všech stala taková hrozná zklamání?" Esenciální nádhera, které může snad v dnešní kinematografii dosáhnout jenom Sorrentino. Každý záběr má svoji poetiku a svou lehkost, se kterou se nese po celou dobu. Opět zde máme nějaké retrospektivní dílo, které vzdává hold dětství a na rozdíl od ostatních toho alespoň má svoji nezaměnitelnou dokonalost. I když asi objektivně je film sestavený špatně, já si nemohu pomoci a kupříkladu na rozdíl od letošního Belfastu je věc mnohem dynamičtější, lepší, vtipnější a boží. "Do Říma jezdí jen kreténi!" (12.02.2022)

Poetické filmové rozprávanie a pre mňa dokonalá súhra príbehu, vizuálneho podania a hudobného sprievodu. Tento film je meditácia a úplne ma dostal a zasiahol. Je v ňom toľko farebnosti, citu, palety emócií, za hrsť humoru, ktorý nevyznieva samoúčelne, ale tak akurát dokresľuje atmosféru. Lásku k Neapolu prezrádza už úvodná scéna z perspektívy. Divák upiera zrak na krásy Neapolu, aby o chvíľu svoj pohľad upriamil na život v jednej neapolskej rodine. Zásahy osudu, či "Božej ruky" rozprúdia emočnú búrku v živote nejedného člena a práve v týchto momentoch sa mladý Fabietto ešte viac odštiepi od ostatných a všetko čo sa odohráva následne je neskutočne intímne. Milujem talianske gestá, temperament, farby a vône. Vo filme vidno režisérovo puto k miestu, k rodinným tradíciam, k výmene citov a úctu k slobode a novým začiatkom. Aj utrpenie treba vedieť niesť a z neho sa môže zrodiť niečo nové. (16.04.2022)

Umírněnější a méně opulentní Sorrentino, zase ale o to více osobní (až autobiografický), obnažený, niterný. První půlka je neskonale zábavná a vtipná, pak přijde tíživý zlom, aby to celé v poslední čtvrtině krásně vygradovalo a uzavřelo se v mohutně doznívajícím finále. Velká nádhera, Mládí a papežská série jsou sice pořád na vrcholu Sorrentinovy tvorby, ale to jednoduše proto, že představují nejvyšší metu filmového umění, takže i při této skutečnosti lze Boží ruku označit jako velkou filmovou událost (pravda, o něco méně nápadnou, než bývá u autora zvykem) a rozhodně jeden z filmů roku. (15.01.2022)

 „Nemluvme o smutných věcech.“ „Pak ale není o čem mluvit.“ „Jsi nasranej? Sirotci jsou pořád nasraní.“ „Dobře, já mámu, tátu mám, ale taky jsem vlastně sirotek. Osamělost, to je ten problém. Ale nezapomeň, že jsi svobodnej. Svobodnej! Na to nezapomínej!“ Neapol, ktorý zanechal nezmazateľnú stopu v pamäti dospievajúceho Sorrentina – magické vône, zvuky, Maradonna a jeho kontroverzný gól počas talianskeho šampionátu v r. 1986 a Neapol nakoniec vyhral. Vlny obmývajúce brehy prístavu a svetlá v diaľke. Prebúdzanie sa erotiky. Prvá tragédia, ktorá nemilosrdne vtrhne chlapcovi do života. V tomto filme je toľko motívov, že je ťažké ich menovať. To asi nie je potrebné. Film vo vás evokuje pocit, že ste boli aj vy pri tom, keď sa v mladom Paulovi (tu ho predstavuje postava Fabietta) zrodila láska k filmu a predsavzatie, že bude režisérom. (11.01.2022)