Klec plná opic

V tomto seriálu již mohla režisérka využít zkušenosti z předchozího seriálu Kamarádi, díky čemuž se podařilo vyladit drobné nedostatky. Osvědčený Tonda Navrátil nezklamal a svojí dětskou bezprostředností výrazně oživuje sourozeneckou trojici. Snad jen jeho kamarád, kterého hraje Roman Skamene, proti němu působí poněkud „nedětsky“, což je ovšem zcela v pořádku, protože hraje dítě z rozvrácené rodiny (matka utekla, otec alkoholik). Také při obsazování dalších rolí měli tvůrci šťastnou ruku. Lucka Žulová už měla bohaté herecké zkušenosti (namátkou Konec léta) a vzdorovitou puberťačku zahrála s přirozenou přesvědčivostí. Zdeněk Jánský už byl postarší, ale na to, že mu bylo skoro 17(!), zahrál dvanáctiletého kluka docela dobře. No a samozřejmě pan Vinklář, to je herecký koncert. Snaží se působit přísně, ale oči se mu přitom smějí, takže je jasné, že to nemyslí až tak zle. Kdo by to tak dnes dovedl zahrát? Jaroslava Adamová vedle něj vypadá poněkud „utrápeně“, ale takové už maminky většinou byly (pomineme-li z českých filmů a seriálů dobře známý typ „matka – gestapačka“, k němuž však Adamová nepatří – ten mnohokrát a přesvědčivě ztvárnila Daniela Kolářová). Je škoda, že seriál měl pouze čtyři díly, to ale odpovídá členění na 4 roční období (v pořadí zima – jaro – léto – podzim). (16.12.2021)

Nespornou předností seriálu je to, jak jsou zde vylíčeny vztahy mezi sourozenci různého věku a pohlaví, což je dnes, v době „politiky jednoho (nebo ještě lépe žádného) dítěte“, už čím dál tím obtížněji pochopitelné. Nejstarší všechno svaluje na prostředního a prostřední na nejmladšího, přesně podle známého principu padajícího ***** (čtenář nechť si laskavě doplní), ale když jde do tuhého, dovedou držet spolu. Hlavním tématem prvního dílu je strach z pololetního vysvědčení, který byl v dobách, kdy se školním výsledkům potomků (zejména u středních vrstev, což ovšem tehdy byla drtivá většina společnosti) přikládal snad ještě mnohem větší význam než dnes, kdy rozhodně neplatí, že vzdělaný = úspěšný. Dobově oblíbené téma „útěků z domova“ je zde podáno s drsným realismem (vše probíhá ve sněhové vánici a kluci se bojí, že napůl umrznou, případně zemřou hlady), což snad mělo dětské diváky od podobných úmyslů odradit, stejně jako vidina nepříjemných následků takového počínání. Mimochodem, když mi bylo 5 let, tatínek mi také hrozil polepšovnou (samozřejmě volal jen do „hluchého“ telefonu), což je jeden z příkladů, jak seriál odráží dobové reálie. Neměli jsme ani počítače, ani mobilní telefony, ale naše dětství bylo přesto (nebo proto?) mnohem pestřejší, dobrodružnější a snad i šťastnější. (16.12.2021)

Co by to bylo za rodinný seriál z přelomu 60. a 70. let, kdyby v něm chyběla detektivně laděná epizoda? Také v jiných filmech a seriálech z té doby děti „pátrají“, i když se z jejich podezření většinou vyklube něco dočista jiného (mimochodem první, kdo přišel s tématem dětských pátračů, kteří si svým detektivním úsilím vyslouží přinejmenším posměch a vyhubování, by v jedné z povídek z Mladého hlasatele už Jaroslav Foglar, a to ještě za první republiky...). V tomto seriálu je však uvedený motiv ještě obohacen o postavu frustrovaného chlapce z neúplné rodiny (Roman Skamene), který ventiluje své pocity křivdy a ponížení tím, že zamkne dva kamarády ve sklepě. Nakonec však uzná svoji chybu a zaslouží se o jejich vysvobození. Ve spojení s respektem, který v lidech vzbuzovala tehdejší Veřejná bezpečnost (neodpustím si dodat: na rozdíl od dnešní policie), z toho vychází docela zajímavý příběh. Seriál, respektive jeho druhý díl, navíc ještě nastavuje zrcadlo rodičům, kteří nedovedou ocenit poctivou snahu svých potomků o vykonání dobra, a místo aby byli rádi, že se dětem nakonec nic nestalo, ještě je za jejich dobrou vůli potrestají. Nejsem si však jistý, zda to v době vzniku seriálu bylo myšleno jako satira. (16.12.2021)

Od ostatních dílů seriálu se tato epizoda odlišuje tím, že se z větší části odehrává mimo Prahu. Ze čtyř ročních období, která jsou ve čtyřdílném seriálu ztvárněna, představuje léto. Přestože zápletka je postavena na tom, že děti „zabloudí“, dovedou si s tímto problémem poradit rozhodně mnohem lépe, než by to zvládla většina dnešních dětí. Tím, kdo si nakonec zláme nohu v jámě, tak není žádné z dětí, ale chudák tatínek… Z dnešního pohledu také překvapí, že děti chodí po lese jen v triku a v plavkách – zřejmě se lidé tehdy tolik nebáli klíšťové encefalitidy, jako dnes, kdy se do lesa zásadně doporučují dlouhé kalhoty. Zajímavé je, že jednoho z vesnických kluků hraje Michal Michálek (hrál např. v Zázračném hlavolamu), ačkoliv se v této souvislosti nikde neuvádí. (16.12.2021)

V závěrečném dílu seriálu sourozenci poznávají, že život bez rodičů není až taková legrace, jak by to zpočátku mohlo vypadat. Ale právě v takových krizových situacích si člověk uvědomuje, k čemu je rodina dobrá. Přiznávám, že při scéně, kdy sourozenci jedí syrové těsto na dort, se mi dělalo nevolno – ono je něco jiného si trochu líznout, a něco jiného sníst toho dva hluboké talíře. Docela by mě zajímalo, co to tenkrát dětští herci vlastně jedli. Že by jogurt nebo krupicovou kaši? V zajímavostech se o tom nic nepíše a kdo ví, zda si to dnes ještě někdo pamatuje. V každém případě tato epizoda tvoří zdařilou tečku za celým seriálem, přičemž je to nakonec dědeček, který pronese onu stále opakovanou větu o kleci plné opic. Tentokrát však k oněm opicím nepatří jen tři sourozenci, ale i tatínek s maminkou. Inu i dospělí se někdy dovedou chovat tak, jak by to od nich nikdo nečekal – a nejméně jejich potomci. (16.12.2021)