Balada pro banditu

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)

V divadle to muselo fungovat výborně. Na filmovém plátně se ovšem zcela vytratil duch revolty, o níž věděli jen herci a diváci a uzavřeli tak tiché souručenství. Tady zbyla jen spousta zpěvu, který by se nejspíše hodil na Portu a podivného patosu, zcela překrývajícího eventuální klady i zápory filmu. Všichni aktéři se při natáčení tohoto legendárního kusu zajisté skvěle bavili, ve své době se jednalo o nevídaný počin s příchutí svobody a nespoutanosti. Osobně dávám přednost Nikolu Šuhajovi s Petrem Čepkem v hlavní roli (i když je schématičtější a tendenčnější, leč řemeslně zdařilejší). Nějak se s touto svéráznou muzikálovou adaptací (a především s nyvě pějícím hrdinou, jenž by však mohl být dobře utajeným otcem Despráda) míjíme. Existují filmy, které, byť byly kdysi přínosné (majíce statut jakéhosi manifestu a symbolu), stárnou překvapivě rychle. (04.04.2010)

Ten film je, alespoň z neustálého vyprávění M. Donutila, neuvěřitelně vynikající film, se spoustou vtipných momentů, prostě výborná muzikálová komedie s hlubším podtextem na motivy knihy Ivana Olbrachta..hmm, možná v zákulisí. Na plátno se to tolik nepromítlo anebo prostě nejsem jenom cílová skupina diváků pro kterou byl tento film určen. Apropos muzikály...kdyby ve filmovém zpracování neexistovaly, nic by se nestalo. (08.02.2004)

Dokonalost sama. Nejlepsi muzikal vubec. Sklanim svuj hrbet pred vsemi, co se ucastnili vyroby. Tohle me zaujalo uz kdyz jsem byla male dite a myslim, ze to je co rict, kdyz neco takovehleho dostane i dite. Divam se na to casto. Pisnicky jsem si jako mala nahravala do kazetaku polozeneho vedle televize a poslouchala jsem je pred usinanim. Krasne pisnicky a skvele zfilmovano. Super. (17.10.2012)

Bez hudby Miloše Štědroně, který jako jeden z nejzajímavějších brněnských skladatelů (a specialista na Leoše Janáčka) doplnil zbojnickou lidovou poezii folklorně stylizovanými melodiemi, které ve filmu kupodivu hrají Zelenáči (k zahlédnutí je i Jan Vyčítal), by to asi nebylo úplně ono. Na druhou stranu - vznilkl v Česku jiný, trampskou poetikou (která byla mírně nonkomforní mládeži v 70, letech tak milá) ovlivněný snímek? (17.07.2011)