Vrať se do hrobu!

Jsem příslušník mladší generace narozený až dlouho po Sametové revoluci ale tyto filmy z přelomu socialismu s autentickým a provokativním význěním mě začínají zajímat čím dál víc. Ve stejném roce jako unikátní Pražská pětka vznikla i tato komedie Milana Šteindlera, kde se do doby socialismu může i mladý divák poměrně dobře ponořit. Šedivé kanceláře i  životy, (agitátor Dušek.:D) a na druhé straně rozbouřená divoká mláděž.  To vše je zde vyobrazeno autenticky a ještě umocněno svérazným filmařským pojetím s až amatérskými prvky a taky tím, že nedávno začal školní rok.:D O to pro mě byla Jakoubkova jízda intenzivnější.:D Ne všechno se dá tak dobře překousknout. Třeba neznámí představitelé mládeže jsou možná záměrně prkení, ale ne vždy se to úplně dobře sleduje. Moc tomu nepomahájí  ani často rušivá předabování (fujfuj postsynchrony.) Jinak bych šel s hodnocením možná ještě výš.  Výchozí příběh o sociologi Vítů Jakoubkovi, který se rozhodne, že průzkum mládeže může nejlépe provést,když se za ni bude sám vydávat a stane se studentem středním školy je jinak dost nosný a velmi se mi zalíbil. Když se suchar ve středním věku dostane do rozbouřené mládeže nese to  nejenom nejeden humorný prvek.  Nakonec se to ale ve výsledku hlavně chytře  přetaví na hlavně originální hořkosladký příběh o krizi středního věku a touze vytrhnutí z šedé reality, která jde v ruku v ruce se šedí socialismu a humor s hořkými prvky se začnou spravně michat, což velmi dobře dotvoří celkovou atmosféru. Některé myšlenky a scény  ve mě doznívaly i několik hodin po zhlédnutí.  A výkon Milada Šteindlera byl pro tento film přesně to pravé. Jeho ňoumovitého kukuču se asi v hlavě jen tak nezbavím stejně jako monologu na večeři s manželkou o hrůze jejich života. A závěr s nástupem do domova důchodcu s psíničkou o nenávratu mladí je už jen skvělé symbolické zakončení skvělého filmu. AKTULIZACE 2022:  Dodávám pátou hvězdu. Tuto  hořkosladkou jízdu o pohádce mladí s vynikajcím Šteindlerem jsem si postupem času ještě více oblíbil,  zhlédnul dvakrát opakovaně a stává se pomalu mou ulítlou srdcovkou - guity plesure. To ulítlou dodávám hlavně kvůli některý těch prkenějším hereckých momentů a výkonů (jsou tam), které se ale na druhou stranu pořád tak trochu nesou ve Sklepácké poetice a musí se trochu pominout. Jinak pro mě má tato komedie mimo skvělé mimoňské hlášky a humor  vážně i velkou hloubku. Šteindlerův monolog u večeře za smyčcového doprovodu je velmi silný moment. A jak krásně ztvárnil tu zamilovanost do Kláry Pollertové a jejich chození, třeba u té zmrzliny. Prostě rulez. 2023: Pořád super. Zdá se, že tohle bude film, ke kterému se budu moct vracet pokaždé několikrát v průběhu roku a nikdy nebudu mít dost.  Chudí, spoutání, jen  rychle ukradnout smíme někdy vzácnou chvilku radosti a blahá. Je to  rozkošná absurdní  povídka o návratu do pohádky mladí. Milan Štenidler je jako Víťa Jakoubek ukázkový ňouma, se kterým mi nejde se neztotožnit a uctívat tuto postavu jako jednu z nejikoničtějších v dějinách českého filmu.  Nechápu, co se se Šteindlerem stalo, že už poté nikdy nic takového natočil a je to hrozná škoda.  Vrať se do hrobu má unikum nejen  ve skvělé hlavní postavě (kterou dokázal i bravurně zahrát a v podání nikoho jiného by to tak nefungovalo), mnoha úžasných mimoňských  hláškách a situacích  ze života. Ale  Šteindler dokázal spojit nadčasové myšlenky a film ,  ve kterém si něco najde člověk v každém životním období (no dobře, ve kterém si pravděpodobně JÁ něco najdu v každém životní období) se skvělou atmosférou doby, se zajímavými pohledy na starou ušmudlanou Prahu a šedivými socialistickými prostředí, kde  ale  se na jedné straně pořád odehrávají bouřlivé  studentské lásky, které mohou být pro člověka určitým únikem z reality.  Je to pohádka nejen o pohádce mladí, raném podzimu života, ale i raném podzimu konce normalizace... A vlastně snoubí humor s vlastně celkovým univerzálním  zamýšlením o smyslu a pomíjivosti života za podmanivého saxofonového doprovodu. Konec je na jednu stranu poetický a krásně absurdní, ale prostě z něj jasně vyplývá, že pohádka mladí se nikdy nevrátí. Pořad jste se nevyhranil. A proto prozkoumáte hodnotový žebríček našich seniorů v pozdně duchodovém věku. Já nevím, nějak se mi zdá tento kousek nedoceněný. Už se s tím smiřuji Já už si radši nic nepředstavuji.  Ale  zařadit ho do série lidových komedií vedle S tebou mě baví svět a spol. je teda fakt mimo. Naše mládež je v jádru poctivá, zdravá. HŮ! No, prostě z nich vyrostou stejní blbci jako jsme my!  (11.09.2020) (menej) (viac)

Šteindler nemohl tušit, že jeho první, několik politicky odvážných motivů obsahující a celkově v tomto ohledu drzý film je jedním z posledních předrevolučních, jakož ani tušit, že se tento film zapíše do dějin českého kina jako ten, v němž se svou poslední a první filmovou rolí setkávají tak značné a tak protilehlé veličiny, jakými jsou někdejší matador a miláček komunistické kinematografie Vala a budoucí miláček samorost Dušek (ten se sice o rok dříve mihl v Pražské pětce, kde měl ale pouhý štěk). Oba jsou zde výborní. Dušek už je ten Dušek, jak ho známe, byť si zatím vystačí s prkennou stylizací, Vala jako by se vysmíval významné části své dosavadní tvorby. Jakkoli Šteindler nemohl tušit, budiž mu připsáno ke cti, že tohoto tehdy již delší dobu v kinofilmech jen zřídka obsazovaného herce vůbec angažoval. (Vala je vlastně v celém filmu téměř jediným široké veřejnosti známějším mužským hercem a vůbec jediným, kterého bylo tehdy možno označit za hereckou hvězdu. Naopak s Duškem se sluší zmínit i Holubovou, ale ta už tehdy měla ve filmech leccos za sebou.) Sám autor hraje hlavní postavu dost neumně, což podle mě filmu neškodí. Spíše mu škodí snaha se každou chvíli a za každou cenu dobrat nějaké pointové hlášky („jsou dány dvě kružnice...“) nebo situace (únik z WC oknem), při čemž na účelové cestě ke kýženému cíli kauzalita momentálního děje a možných motivů jednání často nedává smysl. Což ale na druhou stranu málokterému divákovi vadí. Žel některé ty pointy a hlášky ani za moc nestojí, i když třeba "ja guljaju v parke" je samozřejmě kult. Lajtmotiv celého filmu, nerealisticky jednostranně kritický pohled na mládež, je sdostatek oprávněn nikoli jen nadsázkou, ale především tím, že není pohledem moralisty, nýbrž někoho, kdo se mezi ni vetřel jako špión a v této konfrontaci trpí tím, že jeho vlastní mládí je pryč, že je tudíž již outsideremem, který nemá nárok („vrať se do hrobu!“). No a také tím, že film spíše než s mládeží vede polemiku s oficiálním žargonem a bez kontaktu s realitou tradovanými „stanovisky“ tehdejší garnitury na všech úrovních, včetně masmédií (srov. také Duškovu postavu předsedy SSM). A na druhou stranu s těmi masmédii a s veřejným míněním komunikuje tím, že právě v nadsázce předvádí ty nejtypičtěji propírané hříchy mládeže, jako např. bezohlednost v dopravních prostředcích. Při scénách s davy v ulicích hlavní hrdina dvakrát prochází kolem pankáčů (jeden má na zádech bundy anarchistické Áčko a nápis „problem“) a jednou kolem metalistů, na chodbách obludného paneláku i ve výtahu jsou (nepochybně mladými chuligány vytvořené) nápisy a sprosté obrázky, značka kapely Depeche Mode (tehdy u nás mezi mládeží opravdu kultovní) a také název skupiny Erasure. Velmi hezký je první závěr filmu s manželkou na stromě, jakož i epilog s "dalším, již druhým samostatným výzkumem". Šandíkova kritika je asi na místě, na druhé straně asi i chvála Radka99, ale pochopení věci nalézám jen u Subjektiva, což pro pilné čtenáře mých komentářů už není ničím novým. (30.09.2019) (menej) (viac)