Né sensei, širanai no?

Teda to bylo přeslazené, místy až uslintané. K „nadšení“ ze seriálu nepřispěl ani fakt, že jedné z postav, která byla zamilovaná do hlavní hrdinky, bylo v době natáčení sotva 15 let (vzhledem k tomu, že ve filmu ho kdosi vyzýval, aby zašli na drink, mělo mu být pravděpodobně daleko více). Zřejmě to, že tu děti hrály dospělé role plus řada dalších nedotažených věcí, přispěla k tomu,že mi to přišlo takové uspěchané a celé vlastně o ničem. Holka potká kluka, který se do ní zamiluje, ale ona očividně neví, co to je s někým chodit, a tak se chová podivně (lépe řečeno ho často ignoruje), jenže on je zřejmě tak trochu masochista a to její kuňkání a nezájem o něj ho zřejmě vzrušuje... tak nějak bych shrnula celý děj. Nejhorší je, že on na to vše reaguje sladkými úsměvy a typickým zabarvením hlasu, který u nás používáme pro komunikaci s hodně malými dětmi. Nic moc, ještě že to bylo krátké...uf. (06.07.2020)

Občas dám šancu aj Japonskej tvorbe, najmä ak je to také krátke, ako v tomto prípade a vždy dúfam, že už sa do ich mentality nejako dostanem, ale zas sa mi to nepodarilo. Pre mňa je pozitívom Eiji Akaso, ktorý je taký fešák 😍, ale tam tie pozitíva nejako končia. Japonci sa musia neskutočne vyžívať v príbehoch o pannách, ktoré narazia na princa na bielom koni, ktorý sa snaží dostať do ich nohavičiek a tým im ukázať, ako ich miluje. Hrdinky sú spravidla submisivne naivky, ktoré klopia oči už pri myšlienke na svojho milého. A ich milý si toto všetko veľmi užíva. Čo bolo iné v tomto príbehu ? Iba snáď to, že tu bol ospevovaný workoholizmus, čo pre Európana nie je úplne pochopiteľné. (26.10.2022)