Erin Brockovich

Vytoužený a zasloužený Oscar pro Julii Roberts. Mistrně zahraná role Erin Brockovich, na kterou bohužel J.Roberts zapomněla ve svém dlouhém děkovném projevu na předávání Oscarů (této ženě by přeci měla nejvíc poděkovat - kdyby jí nebylo, těžko by se teď Julia mohla těšit z naleštěného Oscara). I další herecké výkony stojí za zmínku. Obzvlášt Albert Finney zde už po několikáte utvrdil své herecké umění. A role také perfektně sedla Aaronu Eckhartovi. K tomu si přidejme výbornou režii a scénář a máme na světě to, co z toho vzniklo. (02.09.2007)

Zajímavé soudní drama plné emocí, napětí, vykozené Julie Roberts a v neposlední řadě také prošpikované řadou uzemňujících hlášek. Erin Brockovich není monotematické životní drama, ale kromě profesní stránky řeší také tu osobní, a to navíc u více postav. Film ani po letech neztrácí své kouzlo a napětí a řadí se určitě mezi nejlepší v žánru. Soderbergh opět potvrdil, že mu není cizí snad žádný žánr... Lepší 4* (08.08.2015)

Vida. Steven Soderbergh dokázal natočit lidský film bez patosu u něhož je jeho přítomnost skoro jistá. Erin Brockovich je profesionální a především citlivý snímek, co nechce jen vzbudit falešné emoce. Kdo překvapil (mimo Robertsové která si odnesla Oscara) je Albert Finney, jenž hraje advokáta a zároveň pomocníka Erin naprosto bezchybně. Jeden z filmů roku. (04.10.2005)

No, nevím, zda to bylo na Ozzyho, ale rozhodně jde o pozoruhodný výkon. Julii Roberts se daří prezentovat vyzývavou a na nic si nehrající Erin Brockovich způsobem, jaký by si ona dáma nejspíš sama přála, a to není řeč jenom o těch dlouhých nohách;) Anyway - film občas ztrácí tempo, ale to se při hledání v archivech a hrabání se ve spisech (také občas;)) stává, a ten zbytek si rozhodně divákovu pozornost udrží. Nezdolný duch či triumf vůle, whatever, skutečná Erin Brockovich si zaslouží obdiv. Julia Roberts ji "jenom" zahrála...a abych nezapomněl - typické rukopisy jsou v tomhle filmu hned dva - režisérský a skladatelský - a oba se předvádějí v dobře vyladěné formě, takže nemám problém s osmdesátkou. (01.03.2006)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)