Berlin Alexanderplatz

Franz Biberkopf, postava rozložená v čase. Ambivalentná, nejednoduchá, spálená a znovuzrodená, zmietaná svetom a osudom, drtená spoločnosťou, víťaziaca nad smrťou. No hlavne živá._____Až vo mne silné dojmy konečne prestanú doznievať, odhodlám sa snáď k dlhšiemu komentáru. Samostatnú kapitolu si zaslúži nielen absolútna koncentrácia na postavy a ich psychológiu, nerozlučiteľné spojenectvo s prísnym realizmom, osobitá civilizačná výpoveď, eliminácia rušivých prvkov (teda vizuálnej uhladenosti a čistého snímania), práca s predkamerovým priestorom/mizanscénou, ale i (a to predovšetkým) herectvo kvarteta Günter Lamprecht, Gottfried John, Hanna Schygulla a Barbara Sukowa, rôznorodé akcenty a prenikavý symbolizmus, nesúci sa celým príbehom. Zatiaľ len toľko - najlepší "seriál" môjho života. 100% (19.03.2015)

Po prvním dílu - zatím bez relevantních ód - za pět - hned... - - - (S.)P.S. - (Smutné) povzdychnutí sledovače - Nu, kéž by se alespoň zdáli přiblížily všechny ty >televizní< seriály a jiné inscenace tomuhle skoro 30 let starému Fassbinderovu projektu. A nejde samozřejmě jen o tu kvalitní románovou předlohu, že... - - - - - (Poprvé viděno 26.3.2009 na ČT2, komentář zde jako druhý - 27.3.2009) (27.03.2009)

Logicky vzato stojí audiovizuální dílo zejména na vizuálním dojmu. Ten tvoří hlavně kvalita výpravy a jestliže té jsem neuvěřila za celou dobu ani na minutu, jsou ostatní hodnoty rázem smazány. pulnicek: Já jsem přestala věřit na dobrý německý film v průběhu jejich 50. let. To je poslední dekáda, kde si dokážu sem tam ještě něco najít, ale jinak v hojném počtu nic. (27.03.2009)

Důvod toho, proč sem několik dní nehodnotil žádný film je jasný: Propadl sem tomuhle seriálu, jako tehdá Twin Peaks (né, že by tam byla nějaká podobnost). Ale takhle sem nehltal nic jiného. Seriál mě podnítil, dozvědět se více o "spratkoidovi" Fassbinderovi, což bude, vzhledem k jeho obrovské tvůrčí píii, běh na dlouhou trať, ale těším se. Děkuji tak mé spřizněné duši, že mi tento skvost z ranku TOP poskytl, vytvořil mi tak vskrze můj zájem v kinematografii, důležitý a kultovní mezní bod, moc díkec... (15.11.2009)

Viděl kdysi ve dvoudenním zátahu v Ponrepu jako snad druhého nebo třetího Fassbindera vůbec a ještě pár měsíců poté se "pracně osvobozoval z čaromoci tohoto filmu", jak napsal kdysi Jan Kučera v souvislosti s Jakubiskovými Zbehy a pútniky. Ještě teď to nedokážu hodnověrně uchopit - zvláštní směs úzkosti, fatality, halucinace a k tomu jedovatě sladká Raabenova hudba. Možnost dokonale sestoupit k postavám a pak sledovat jak je to drtí a kosí jako onen žnec od pánaboha. Takový zážitek už v kině asi nikdy neprožiju. (18.07.2012)