Tenkrát

Závěrečný film první německé kariéry Zarah Leander. Situace byla vážná, Leanderová přišla do Německa krátce před válkou a po prvních třech veleúspěšných filmech podepsala druhou smlouvu. Přála si polovinu gáže ve švédských korunách a celkově vydělávala více, než jiní filmoví prominenti, včetně režisérů. Leanderová si byla vědoma své ceny. Zažila chudobu, rozvod, měla dvě děti a proto velmi dbala na to, aby se už podobná situace nikdy nevrátila. Všechny peníze vydělané v Rakousku a Německu investovala do malého panství v Lönö. Ale v roce 1942 se už žít v Berlíně nedalo, část exteriérů sice točila i v Římě, ale její berlínský dům byl zničený a Němci už nechtěli platit ani polovinu její gáže v jiné měně, než v říšských markách. S tím Leanderová nemohla souhlasit a po premiéře Damals odešla. Ještě půl roku odmítala další a další scénáře a čerpala z toho, že z ekonomických důvodů nebyly její filmy až do konce války staženy z kin. Nestala se sice říšskou občankou na přání Goebbelse, ale zisky z pokladen pomáhaly financovat poslední roky války. To ve Švédsku vyvolalo rozpaky, ale vzhledem k proklamované neutralitě země bylo možné již brzy po válce znovu najít společnou řeč mezi Leanderovou a jejím domácím publikem. Leanderová to chápala tak, že její hlavní příjem přichází z hudebního průmyslu a filmy jsou jen zlomkem jejího úspěchu. Konec konců, finanční bilance hovořila jasně. Damals je na každý pád třetím říšským filmem Leanderové, který se odehrává v současnosti, ale aby to nebylo tak tvrdé jako předchozí Der grosse Liebe, vracíme se zpět do roku 1920 a prožíváme s hlavní hrdinkou celý její pohnutý osud vedoucí až za mříže vězeňské cely. Je to zajímavá detektivní mozaika s mnoha otazníky, mnoha exotickými prostředími a samozřejmě se skvělými písněmi. Nejlepší z nich jsou Jede Nacht ein neues Glück a Einen wie dich könnt ich lieben. Ty písně, které zmiňuje Pohrobek jsou z Der grosse Liebe, čímž tady už pěkných 15 let čtenáře mystifikuje. S hereckými partnery je to poněkud slabší, Hans Stüwe (Es war eine rauschende Ballnacht, Der Weg ins Freie) nikdy postavám Leanderové štěstí nepřinesl, Rossano Brazzi zas jen připomíná spolupráci Říše s Duceho Itálií a vedlejší roličku tu má dokonce i druhořadý Hans Brausewetter. Z toho hlediska to není žádná výhra a Leanderová musí celý film uhrát prakticky sama. Odměnou jsou některé kostýmy určené pro hudební scény, bohužel ale převažuje tehdejší soudobá móda, ačkoli Leanderová byla královna historických (či historizujících) kostýmů. Vzhledem k dalšímu politickému vývoji se Leanderová mohla znovu shledat se svým německým publikem až v 50. letech, ale to už je zase jiný příběh. (17.05.2021)

Jeden z nejlepších německých filmů roku 1943, jejž v kinech vidělo 27 milionů diváků. Co se týče snímků s divou Zarah Leander: La Habanera ji možná ukazuje ještě v zářivějším světlě, Damals je ale zase o něco zajímavější film. Mozaika melodramatických příběhů z exotického prostředí, které postupně skládají jeden eigentlich tapferes Leben . Zarah Leander uchvacuje jako takřka vždy. A její zpěv! Prakticky vše, co kdy vyšlo z jejich úst se stalo šlágrem. Zde to jsou především písně Ich weiß, es wird einmal ein Wunder geschehn a Davon geht die Welt nicht unter. (17.08.2006)