Duchovia Inisherinu

Filmově zvěčněná irská duše 20. let 20. století. Zmar, zoufalství, samota na ostrově kousek od západního irského pobřeží a široko daleko nic jiného, než jen kameny a centrum všeho – tamní hospoda. Prostředí úchvatně smutné, herecké výkony exkluzivní ve všech ohledech, místy vzorově černé a s myšlenkami, kterým jsem občas rozuměl. (13.03.2023)

Ostrovy kolem VB skrývají zajímavé příběhy. V literatuře mají dlouhou tradici, stejně tak ve filmu. Například Hitchcockův The Manxman podle H. Caina se odehrával na ostrově Man v irském moři, Banshees jsou situované na ten nejmenší z aranských ostrovů (tak jako Man of Aran). Události se odehrávají v roce 1923, politika je kdesi v dálce, klíčovou roli hrají frustrace, samota, odloučení, neporozumění. Rozhodně bych se nebála srovnání s posledními filmy Roberta Eggerse. #čsfdprojekce (28.01.2023)

Říkám si, že přesně takhle se musí cítit každá dívka, s níž se ve vší počestnosti snažím navázat kontakt - raději by si usekla prsty a hodila mi je na práh, než aby mi soustavně odpovídala. McDonaghova novinka si opět vytírá zadek s hollywoodskými klišé a servíruje další vypečenou vztahovku o lidech odtržených od civilizačního “normálu”, která střídá vtipné a bizarní scény s tragickými ve vyváženém rytmu. Je o bezbřehé osamělosti těch lidí, kteří se pro takový život sami rozhodli, stejně jako těch, co v ní vězí nedobrovolně. O morálně čistém a naivním versus skeptickém vidění světa. A o tom, že se dřív nebo později prolnou. Žádný zvrat mě tentokrát neuzemnil a postava staré věštkyně mi přišla trochu zbytečná, ale přemýšlet o filmu nějaký čas určitě budu. Jen ještě nevím, jestli díky celkovému vyznění, nebo jen zásluhou dílčích scén a hereckých výkonů. (16.12.2022)

Van Gogh byl s tím svým řezáním celkem žabař. Víly jsou rozhodně film o nezvyklých lidech, přesněji o velmi nezvyklých lidech. Obstojně fungují od chvíle, kdy Colm oznámí, že si bude střihat prsty, až po ohýnek. Hlavní zásluhu na tom má jistá dávka napětí, která nutí diváka přemýšlet, proč se Colm rozhodl přestat s Pádraicem stýkat, neboť stále doufáte, že podnět nebyl banální Colmův dojem, že Pádraic je nudný. Nevím, jak na tom byl Pádraic, ale Víly tedy dost často nudné byly. Sice jsou zde opět magoři dělající magorské věci, ale ve výsledku je z toho nejslabší McDonaghův film. (03.03.2023)

Fuckin' Hell! Silně konverzační kus, z kterého je cítit divadelní prazáklad, komorní atmosféra, Irsko, melancholie, pocit konečnosti bytí, lidská malichernost i svéráz, ozvěny (krvavého) 20. století...a přitom je to místy absurdně vtipné...a samozřejmě i skvěle zahrané a natočené...jak je u McDonagha zvykem...ta ústřední dvojice a její svár je dokonalá! A kdybych chtěl mluvit reklamní zkratkou - Laurel a Hardy v Bruggách po dvaceti letech! :-) (19.12.2022)