Farma chabé útěchy

Velkoměstská dívka bez životních zkušeností, ale s bujným sebevědomím dokáže povznést zaostalý venkov, civilizovat jej, zbavit jej ponurosti, trýznivé minulosti, pověrčivosti a přízemnosti. To je ale naivní blbost, viďte? Jenže uvědoměle, uvědoměle. Farma chabé útěchy je k reflexi nenápadně vybízející, odlehčenou hyperbolou všelikých stereotypních představ o přízemnám životě venkovských balíků a seberealizaci, jíž starost o hroudu brání. Vědomě přestřelená tresť všech možných happyendů. Veselá hra s filmem a předsudky. Poprvé **, podruhé silné ***. (04.01.2015)

Tento film jsem si pustila prvně v noci a musím přiznat, že jsem ho část prospala. Na základě zdejšího pozitivního hodnocení jsem se podívala znovu a nelitovala jsem. Film si udržuje tradiční kvalitu produkce BBC. Je to taková zvláštní pohodová přívětivá komedie, která ukazuje kontrast lesku městských salonů a společenské smetánky proti primitivnímu životu venkovanů na zaostalé rozpadající se zemědělské usedlosti. Vzruch do tohoto prostředí vnese moderní dívka Flora, skvěle ztvárněná Kate Beskinsale, která svými chytrými zásahy a šikovnou manipulací sbližuje oba světy a modernizuje život na farmě, řešíc pozitivně problémy i sny jednotlivých členů starousedlického klanu. Jediný zápor bych viděla v tom, že se nikdy nedovíme, co zlého to babička viděla jako dítě před 69 lety v kůlně na dříví. Asi to nebylo pro tento film tak důležité. Zachoval si tajemství. (06.09.2011)

BBC a John Schlesinger jsou sami o sobě zárukou, že si film zachová jistou úroveň. V kategorii romantických komedií určitě nadprůměr spočívající jak ve spolehlivém scénáři, tak ve velkorysé výpravě, tak i v solidních hereckých výkonech. Občas úsměv, občas lehké zamrazení, zkrátka pohodová hodinka a půl. (05.11.2011)

"I saw something nasty in the woodshed" mi hlavou teď stále zní, co ta baba vlastně viděla, se však asi nikdo již nedoví... Z lingvistického hlediska tuze interesantní snímek. Chvilku to trvalo, než jsem mu přišel na chuť, ale nakonec jsem v něm jisté zalíbení našel, a odpouštím i možná trošičku přehnaný závěr. 70%. (22.02.2019)

"A vidělo to i ono tebe, zlato?"... Snad nejlepší moment téhle frašky, k níž jsem ze začátku neměla důvěru, ale čím dál víc jsem se skvěle bavila. Dlouho jsem se u nějakého filmu nesmála nahlas. Kdosi to tu přirovnal tak trochu k "Amélii z Montmartru", mně to spíš připomnělo styl filmu "Lekce neslušného chování", i když tady v mnohem drsnějším prostředí a s černějším humorem. (10.02.2022)