ウルトラマンギンガS
Ultraman Ginga S
Obsahy(1)
Dva roky po poražení Dark Lugiela (Ultraman Ginga, 2013) se Hikaru (Takuja Negiši) znovu setkává s Ultramanem Gingou, aby společně chránili zemi před nepřátelskými invazními silami z jiných planet. Protivník se zdá být silnější, než předtím, ale Hikaru v tomto boji není sám. Pomáhají mu jednak jeho kamarádi ze speciální zásahové jednotky UPG, tak také záhadný Ultraman Victory, jehož lidský hostitel Shou je členem tajemného národa podzemních lidí. (Israha)
(viac)Recenzie (1)
O něco lepší než dějově přímo předcházející zoufalost Ultraman Ginga, ale pořád slabé. Tokusatsu seriály poslední dekády jsou v podstatě z půlky reklamami na hračky, a Ultraman není výjimkou, nicméně následující série tuto skutečnost povětšinou dokázaly docela solidně zaobalit do příběhu...Ginga S ovšem nikoliv. Takže se tu mává do obrazovky figurkami Ultramanů a monster, šermuje různými elektronickými udělátky a korunou okatého PP je neustále pojídání reklamnní čokolády postavami, přičemž epizodní zápletky jsou povětšinou redukovány do podoby generických poselství o důležitosti přátel a centrální děj série přešlapuje na místě a i na těch 16 dílů je velmi řídký. Ani sázka na jiný typ záporáka moc nevyšla, k Ultramanům vždy seděly spíše noblesně působící, ostentativně zlé temné entity, a ne banda nekompetentních hláškujích šašků (ke všemu série dělá hrubou chybu v tom, že finální boss nedokáže obstát v porovnání s "minibossem", objevujícím se v půlce seriálu). Přidání druhého Ultramana sice sérii celkem osvěžilo, ale tento koncept už byl dříve a mnohem zdařileji využit v řadách Ultraman Gaia a Ultraman Mebius, takže jedinou fakt stylovou novinkou jsou ultramanské "power-upy" v podobě částí těl monster, což je, uznávám, docela cool. Je to však jediný prvek, který (tedy společně se zlepšenou production value) stojí za pozitivní zmínku. Tuto sérii nelze doporučit nikomu jinému, než skalním Ultra-fans, kteří chtějí vidět všechno. ()