Obsahy(1)
Letní den na pláži. Čtveřice mladých žen, sotva se proměnivších z dívek, tráví den zcela bezstarostně. Na opuštěném místě, pozorovány jen dvojicí za tmavými skly auta, nastavují svá těla slunečním paprskům a zchlazují se v temně modrém moři. Bujarý smích, uvolněná atmosféra, vzpomínky se mísí s fantazií, jejíž míru, zdá se, sdílejí všechny vrchovatě. Žádná z nich se však nejmenuje Winona... (dopitak)
(viac)Recenzie (2)
Dopitak film dobře popsal, skutečně se tam nic neděje kromě předvádění se čtyř mladých žen na pláži.(30%) ()
Optikou chlapa se jedná o pel mel čtyř totálně nevymrdaných kraviček, jež nevědí co s volným časem a s roupy. Ztřeštěně pokřikují, perou se, sborově recitují, zpívají, objímají se, běhají, topí. Jejich témata (až na oddané fanouškovství filmům Woodyho Allena) jsou nezajímavé a kromě informace, že všechny holky z ostrova si zašukají na téhle pláži, se nic převratného nedozvíme. Optikou ženy se jedná o jemně zpracované, obtížně uchopitelné psychologické drama nahlížející do skrytých zákoutí citlivé ženské duše, hledající naplnění, jistotu a porozumění. Konec, jestli jsem dobře dával pozor a správně rozuměl, trochu zamotá vším, přesto se po hodině a půl civění na čtyři slepice, trumfující se, kolik má která dioptrií (plavky sklouznou na moment jen té nejošklivější), přikláním k té první optice. Katakombes Milou kinematografos. ()
Galéria (8)
Fotka © Warszawski Festiwal Filmowy
Reklama