Siesta

Je ráno, pláž je opuštěná. Přichází polední žár, uličky jsou prázdné. Panorama sítě ulic se z dálky zdá zcela bez pohybu. To, co vypadá jako zcela normální dopolední odpočinek v rytmu jihoevropského pobřežního města – siesta – se ve filmu vleče katastroficky dlouho: Něco se stalo a Barcelona je nyní opuštěná, malované plážové hodiny se zastavily. Tamní obyvatel se snaží najít ostatní přeživší a nové zásoby. Své nájezdy natáčí a vypravěč čte záznamy v jejím deníku. Obojí, struktura obrazu i záznam současného světa, zcela jistě ukazuje, že k pohromě muselo dojít někdy v minulosti. (Brněnská 16)