Komety

Zdánlivě jednoduše a náznakovitě vyprávěný, celkem nesložitý příběh jednoho přerušeného intimního vztahu, s nímž nám do vědomí bez varování vtrhává veškerá filosofická a osudová komplikovanost rozlehlosti času a prostoru a tím i danosti mezilidské vzdálenosti a blízkosti a diskontinuit, již způsobuje nejen odluka, ale i shledání. *** Film navozuje konejšivě spolehlivý způsob vyprávění, jak se přítomná chvíle shledání obou zralých žen ve svém významu klidně rozšiřuje a rozlévá novým navazováním intimity a zároveň doplňuje a prohlubuje střídavě vnášenými vzpomínkami ze společného dospívání - zdá se, že nyní je dost času si všechno doplnit, přehlédnout a pak i nově, zrale navázat. K tomu přispívá i vtahující, pomalá kamera, obrazově naplňující, vstřebávající a stejně upřímně odhalující jako diskrétní. --- Díky tomuhle falešnému uklidnění se ale snímku podaří zaskočit a podvést upokojeného diváka stejně zákeřně, jako byly obě nezkušené dívky zaskočeny a podvedeny protahující se odlukou na svém vztahu a na svých navždy už propojených i oddělených životech. Vyprávěný příběh pro nás byl poskládán a v úplnosti nenápadně dokončen dřív, než jsme to my diváci věděli - nemohli jsme vůbec předpokládat, tušit, že nás příští vzpomínka vyvede ze sledovaného děje úplně ven, abychom se k němu už nemohli nijak vrátit, nikudy... **** Zato jsme díky tak subtilně připravenému prožitku mohli o to přesněji procítit a pochopit, co se to stalo Naně s Irinou - a co se to dennodenně do jisté míry děje se životem a s druhými každému z nás. Jakou vzácností je každé pokračování a jak pracně si musíme střežit na čase a prostoru vzájemně vydobyté, silně těkavé poklady, bez nichž ale neznamenáme vůbec nic. Máme potenciál komet, naše bytí může dlouho doznívat, nejdřív ale musí - iniciováno, zažehnuto - silně vyzářit. (Febiofest 2020, Slovanský dům) *~ (21.09.2020)