Dva papežové

Tak civilní snímek jsem tedy dlouho neviděl. Do dnešního dne mi pořád vrtalo hlavou, že se oba hlavní aktéři dočkali nominace na Oskara za vedlejší roli............teď ale nemohu říct na jejich adresu ani popel. Tak výtečné herecké výkony se dnes již pramálo vidí, jak Hopkins coby konzervativec Benedikt XVI., tak i Pryce coby papež, jenž si rád pustí fotbal, oba tito herečtí velikáni se poprali se svou rolí přímo nadpozemsky. Člověk by si mohl říct, že takové charakterové protipóly nemůžou být ve stejný moment na obrazovce pospolu, ale tvůrci se věnovali jejich dialogům do posledního detailu, tudíž ve výsledku věnovali zde máme rozmluvy s notnou dávkou důvtipu.....prostě si každou větu užijete plnými doušky......Povídání o běžném životě nebylo snad nikdy zábavnější...........Přidejme k tomu atraktivní neokoukané prostředí katolické církve, excelentní střih s perfektní kamerou a oba zmíněné hlavní protagonisty. Paráda se vším všudy.......Mohu doporučit všem, neboť zde si najde každý něco, co se mu jednoznačně zalíbí. Za mě dávám 85 % (24.03.2020)

S životopisnými filmy je to těžké. Zvlášť, když se jedná o dvě tak zajímavé postavy, které jsou zahrány tak přesvědčivě a příběh je podán ve velmi důvěryhodných kulisách. Byl Ratzinger taková konzerva? Nevím, ale Hopkins je fantastický. Těší mě, že to tam ještě stále má. Neméně vynikající výkon odvádí i Pryce a film o dvou starých duchovních je díky jejich herectví a kvalitnímu scénáři a režii velmi dynamický, jejich dialogy osudové a je radost je sledovat. Velká pec. (23.12.2019)

Nejsem úplně nadšený tím propadnutím kultu "cool papeže" Františka. Františkovo papežství je založeno na charitě, starosti o neprivilegované, přírodu a důraz na osobní skromnost, což je jistě chvályhodné (a nějak se mi zdá, že by to mělo být v církvi automatické), nicméně to je zaměňováno rovnou za politickou progresivitu - přitom jeho aktivita v důsledku spíš oddaluje nutnost církve se změnit, není začátkem těchto změn. Naivní progresivní katolíci si do jeho slov projektují přísliby do budoucna, které on přitom popírá a označuje za vytrhávání z kontextu. Je vlastně trochu legrační, jak vehementně je tlačen do pozice bojovníka za novou církev, kterou přitom nechce zastávat. Ale to moc odbíhám od filmu - který je produktem tohohle klišé, ale to neznamená, že ho musím automaticky shodit ze stolu. Jen je třeba říct, že je vhodnější vnímat ho odděleně od reality a zkraje přijmout, že nijak nereprezentuje žádný existující předobraz. A na tenhle posun mají filmaři jistě právo. Dva papežové jsou v této podobě zajímaví a místy strhující. I když bych ocenil větší vyrovnanost. Benedikt dopadl přesně opačně oproti Františkovi. Ratzinger je už půl století vnímaný jako přední konzervativní intelektuál v církvi a je tu zde tak i představován, jistě tedy nesmírně informačně vybavený člověk (který mimochodem stál jako jeden z prvních za odkrýváním sexuálních skandálů - což film podává přesně opačně). Sir Anthony ale neustále lape po dechu a neví, jak na úžasná hluboká Františkova prohlášení reagovat. Je to takový starý dědek, který dělá věci postaru a nepřemýšlí o nich. Jediná jeho možnost vykoupení je poznat svou omezenost. Ve filmu, který chce představit názorový střet formou vybroušených dialogů, považuju za problém, když jedna ze stran (i strana, se kterou z větší části nesouhlasím) je viditelně uměle oslabena. Dva papeže je tak třeba vnímat v jejich efektivitě - v tom, jak dobře jsou Hopkinsova unavená agresivita a Františkova dobrota záběrovaná, jak umí strhnout dramatickým okamžikem. Je to o tragice Ratzingerovy zbytečnosti a očistnosti Františkova dobra - ostatní je jen omáčka. Nejde to vnímat jako diskuzi, jako střet argumentů. Jak vyplývá z mého hodnocení, pořád mi to stačilo, ale vlastně ten film k mojí spokojenosti dost prokličkoval a doceňuju ho i navzdory tomu, že proti tolika jeho kvalitám, které se tu zmiňují, bych protestoval. Zážitek tu pramení ze vzrušení a z emocionálního konfliktu dvou notorických stereotypů, ne z hlubokých myšlenek a hodnot. Pořád mi to stačí, jen teda doufám, že lidi po zhlédnutí nemyslí, že to je film o člověku, který je nyní papežem, a jeho názorech. Po zamyšlení se nakonec spokojím se třemi hvězdami - hlavně pro zdržující a nefunkční flashbacky, které jsem k ničemu nepotřeboval, i tak ale pořád převažují pozitivní dojmy ze zábavného slovního fotbalu. 70 % (29.12.2019)

Jestli jsem měl z některého "akademického" filmu letos strach, tak to byli právě papežové. Nakonec ale zdaleka nešlo o nestravitelnou konverzačku, ba naopak. Hopkins a Pryce to důstojně táhnou a po mé letošní návštěvě Říma a Vatikánu jsem si i ty kulisy tak nějak o to víc užíval. Věřící a fanoušek církve se ze mě po tomto filmu nestane, ale jsem rád, že jsem ho nezavrhl předčasně. 70% (28.12.2019)

Vynikající konverzačka v podání dvou famózních bardů, kteří mě osobně na dvě hodiny přesvědčili, že jsou skuteční papežové. Film, který určitě stojí za vidění, scénář, který se bude vyjímat skvěle i na divadle, ačkoli téma ŘKC je pro našince povětšinou neatraktivní. Papež František mě jako osobnost, která mimo jiné nedávno pleskla po ruce nějakou zfanatizovanou, nevychovanou ženštinu, zajímá a sleduji jeho působení tak nějak automaticky, přestože osobně mám k římskokatolické církvi jako takové nemalé výhrady. Příčí se mi její arogance, autoritářský systém, zkostnatělé názory hodné středověku, popichování davů vůči menšinám, pokrytectví, kážou vodu, chlastají víno a žerou si jak prasata v žitě, dále vyžadují nesmyslný a nelidský celibát, který beztak ani nedodržují, finanční a politické machinace, svinstva, kterých se její členové za celá staletí dosud takřka beztrestně dopustili a o zneužitých dětech se asi nemusím ani zmiňovat. Zastávám názor, že za každým činem stojí jednotlivci a církvi mám velmi za zlé, že nejenže nekonala, aby se shnilých jablek zbavila a vydávala je k řádnému potrestání dle regulérního trestního práva, navíc se dosud zarytě brání reformám, které se měly provést v lepším případě před sto lety. Tím se, dle mého názoru, dopustili, že se církevní skutky dobré, za těmi špatnými ztratily. Aspoň takto to vnímám já. Víra je věcí a právem každého jednotlivce, respekt, s tím nemám absolutně problém. Však ŘK církev ve své aktuální podobě je téma k velké debatě, nejlépe uvnitř Vatikánu. A přesně o tom, je tento vydařený film. Jasně, také se mi tají dech, když stojím v katedrálách, poslouchám varhanní koncerty nebo když zírám na Michelangelovu Pietu. Také jsem rozsekaná z toho, co všechno nádherného se pro oslavu Ježíše a Boha po světě vytvořilo. Jen mě vždycky napadne, čím vším to asi muselo být vykoupeno… Jestli ten umučený Kristus nebyl náhodou jen taková ta nepatrná kapka v oceánu, který není ohraničen pevninou. Ale konec filosofování, mějte šťastný rok 2020! (03.01.2020)