Recenzie (2)
Písnička skvělá, pouštím si ji posledních pár dní pořád dokola. Bohužel ten klip stojí více méně jen na představení nových masek. Jinak je to docela nuda. ()
Písnička skvělá, pouštím si ji posledních pár dní pořád dokola. Bohužel ten klip stojí více méně jen na představení nových masek. Jinak je to docela nuda. ()
Aby komentář stál za to, tak vlastně sepíšu takovou mini recenzi na celkové album We Are Not Your Kind. Hudebně bych tomu asi nemohl moc co vytknout - krom toho, že písničky a celkově i stopáž alba, je přepálená a jediné čeho se dočkám, tak (sloka, refrén, sloka, refrén, breakdown, refrén). Corey Taylor navíc vše zazdil, když prohlásil, že nové album bude mít levelost jako Iowa (haha...). Vokály na albu jsou i super (až na ten zpěv) ale zbytek je pro mě neposlouchatelný. Producent, tedy ten nýmand za počítačem, měl tendenci všechno střihnout a uhladit. Zpěv moc k tomu screamu v refrénech nepasuje, protože to jsou samply vložené počítačem a nevede k tomu žádný nádech. Abych to ukázal v praxi na co narážím: pusťte si Metabolic - přechody do "zpěvu" tam jsou udělaný tak, že Corey se nadechne a má to nějakou návaznost. Těžce osekanej drum snare a polštářová dvojšlapka zní katastrofálně. Prázdně. Bez života. Tohle album má úplně stejné problémy, co Gray Chapter (stejnej producent) jen s rozdílem, že zatímco předtím bylo vše příliš hlasité, nyní je vše příliš ulízlé a zamlžené. Cením, že se zde vyskytuje basa, ale to jen tak na oko. Nejedná se o basové linky, které z kytarových riffů udělaj trhavinu. Jen tak se objeví a zmizí a takhle furt dokola. NUDA. Kytary pro změnu zní dost podobně a hlavně postrádaj jízlivost, feedback a pořádnej pískot. Vše působí příliš osekaně a vysamplovaně. Nezní mi to, jako kdyby někdo vzal kytary a kroutil těma pedálama a strunama. Hold, po kapelách jako Every Time I Die a Norma Jean už tuhle hudbu hodnotím trošku jinak. Slipknot maj pro mě představovat chaos, děs, šílenost a horror. Unsainted je však špatný vtip a s tím "catchy" refrénem do rádia, což je docela paradoxní, nejen vzhledem k tomu názvu (vlastně jediná pořádná řezba na albu je Red Flag, ale pořád nic moc) ale i k All Out Life singlu, kde kapela vysloveně zbrojí proti rádiím. Poslední album od Stone Sour, Hydrograd je sice o dost víc melodické - ale působí na mě daleko tvrdším dojmem, protože produkce zní živě, organicky a jak dvojšlapka, tak i drum snare a především basové linky, jsou na absolutně jiné úrovni. Album postrádá něco vyloženě proti trendům a něco, nějakej extrém. Nějakou pořádnou, emocionální nadstavbu, kde by si to museli kluci vytrpět. Myslím si, že i výrazně chybí Joey - Jay není lepší. Tam, kde Joey dokázal naplno využít svojí sestavu a bicí v jeho podání zněli jako brutální kalamita. Nebyl to jen bubeník, ale stavební kámen a člověk, který se rovněž podílel na směru desky a zvuku celkově - což bych si troufl říct aj o Paulovi (rip), kterej jak na původní desce, tak především na Iowa dokázal ze své basy vydolovat docela solidní trhaviny, zajímavej a hodně nekomfortní skřípot a mystické a pochmurné vlny. A asi bych to i zakončil tím, že to byl zatím jenom Ross Robinson, kterej z týhle party dokázal vytřískat totální maximum a posunout Slipknot a Iowa, na autentický a hodně charakterní zážitek. Od té doby na mě Slipknot nefunguje krom pár vybraných písniček. () (menej) (viac)