Jednoduchý plán

Není nutné souhlasit se základní premisou o tom, co stačí chlapovi ke štěstí. Odněkud se začít musí, třeba z nenápadné parodie na americký sen – Vy sledujete vývoj. Klíčem, hnacím motorem je sebepřesvědčování. Člověk sám sebe vmanipuluje do připravené situace, vize, obrazu, chiméry. Jakmile na okamžik přesvědčíte sami sebe, něčím zlákaní (zde čtyřmi miliony dolarů), že nějakou situaci můžete se všemi důsledky udržet pod kontrolou, pro dosažení něčeho konkrétního, jakmile tomu na okamžik uvěříte – a uděláte první krok, sklapla past. Dál už je to jenom přemlouvání, svobodu jste ztratili, když jste si začali hrát na to, že skutečnost je zmanipulovatelná – ale skutečnost se odvíjí sama ze sebe, a tohle, všechny ty mocenské choutky mamonářů a vizionářů, je započítáno. Zevnitř se celek ovládnout nedá – ale pokud někdo udělal první krok, potom kvůli vlastní konzistenci, aby zpětně nezešílel z hrůzy toho absurdního činu a jeho prvních zlých následků, už přijme a spáchá každou další hrůzu, která bude logicky následovat. Neúprosnost odvíjení je tu zobrazená stejně čistě jako v řeckých tragédiích, jenom se odehrává v reáliích a atributech amerického snu. A chápete – všechno se tu celou dobu děje a vrší jen kvůli konzistenci, ty peníze jsou chiméra, vidina – nikdo z nich ani neví, jaké to je, mít tolik peněz – co to znamená – projektují si do nich – zoufalí z přítomnosti – svoje sny, které ani pořádně neznají, a pak už tautologicky i naději, že těmi penězi se jako Zlatým rounem vyřeší vše, co na cestě k nim spáchali. ** Radosti navíc: hudba Dannyho Elfmana jako neodlučitelná součást atmosféry. A privilegium pozorovat herectví Billyho Bob Thortona v další z jeho precizně odstíněných podob (na škále uprostřed mezi Bandity a Mužem, který nebyl – co do mimiky obličeje i povahy role). (09.05.2011)

Bravurní Raimi ještě předtím, než se vrhl na vysokorozpočtový Hollywood (Spiderman). Minimum prostoru, mrazivá atmosféra, vynikající scénář a logické řešení složitých machinací kolem 4 milionů dolarů, které náhodou najdou tři maloměšťáci. Lehce to nenuceným a podprahovým cynismem ruku v ruce s násilím připomene Fargo - jen méně ulítlé, přičemž konec takový nečekáte. Herecký ansámbl je zábava sledovat. (19.06.2015)

Scénář: Scott B. Smith .. Tahle země není pro chamtivé. Kdysi jsem si myslel, že Jednoduchý plán je Fargo (ta podobnost ta prostě je - sníh, kufr peněz), jenže Fargo je mnohem lepší a intenzivnější podívaná na obdobné téma. Tady jsem měl problém uvěřit za prvé kolotoči vražd, které jsou nadbytečné a za druhé kolotoči vražd, které policii nevzrušují. ___ Jestli ti Coeni jen moc nečtou, než se pustí do svých "originálních" scénářů :-)) __ 70%. (01.04.2008)

Jednoduchý plán, ktorý sa ale zmenil na sériu hlúpych náhod a smoly. Scenár je však výborný, navyše aj slušne naratívne štrukturovaný a divácky atraktívny, takže ma to bavilo. Okrem iného som nemohol odtrhnúť oči od B.B. Thorntona, ktorému podobné postavy mierne retardovaných idú geniálne (viď Sling Blade). 75/100 (02.04.2016)

Porovnávanie s 'Fargom' som si všimol až teraz pri niektorých užívateľoch a príde mi to ako absolútny nonsens. Toto je totiž o stupeň lepšie odvedená práca. Herecky, ale najmä scenárovo, čo sa čudujem, že na sošku nesiahol aspoň jeden. Kvalitná zápletka, dej je ako boom hneď od začiatku a poriadne nás nenechá vydýchnuť až do konca, kde zasadí fatálne K.O. A Raimiho su budem oveľa viac rád pamätať takto ako 'Spider-réža'. 100%. (11.05.2006)