Detektív Poirot: Vražda v Orient exprese (S12E03)

Nečekaný zvrat ve vyprávění činí z tohoto dílu obtížně hodnotitelný film. Chybělo mi trochu toho vtipu (zaznamenala jsem jeden knírový), na druhou stranu to absencí humoru a naopak zvláštní psycho hudbou získalo úplně jinou podobu, než jakákoliv jiná Poirotovka. Poirot zvážněl, skoro se nesměje a na konci se rozzuří jako nikdy předtím. Ale líbilo se mi to. I přes to, že nikdy nebyl takhle nábožně založený a pohled na něj, jak třímá růženec, je všelijaký, tak závěrečná scéna je mimořádně působivá. Navíc už předloha je moje hodně oblíbená, ačkoliv tam Poirot na konci tak nemoralizoval ani neváhal, ale prostě to rozlouskl a hned na místě pořešil. Všechny postavy jsou skvělé a skvěle zahrané, typově odpovídají a potěší zejména přítomnost Davida Morrisseye. Zcela jiný Poirot, nejvážnější a nejpůsobivější. (30.12.2010)

Pro mě naprosto jednoznačně nejlepší Poirot! Atmosféra by se dala krájet, smrtící tajemno je v úzkých chodbách vlaku na každém kroku, a husí kůže startuje pokaždé, když se něco děje. A to nepřetržitě od začátku až do fascinujícího, brilantního, a uzemňujícího finále. Bravo, pane Poirote. A tobě taky Agatho. (03.10.2016)

Královská disciplína adaptací madam Agathy - Vražda V Orient Expresu (ten spojovník nepochopím...) v troufám si říct naprosto nedostižném provedení. Je jiné než dřívější verze, působí realističtěji (zimu ve stojícím vlaku je skoro cítit na vlastní kůži), a také podstatně temněji a osobněji. Tísnivosti atmosféry napomáhá i hudba Christiana Hensona. Jsou tu drobné změny v rozložení úloh, a také přibyly velmi silné rozhovory na téma boží, zákonné a lidské spravedlnosti. A z iluze pozvolna se exponujících fotografií dokreslovaných popisem Casettiho skutku z Poirotových vzpomínek tentokrát tuhne krev v žilách, stejně jako z proslovu nejmenovaného vraha k jeho oběti. Zmínil jsem to kdysi u Stalo Se Za Bílého Dne - vražda dítěte byla ještě nepříliš dávno zcela oprávněně vnímána jako nepředstavitelně odporný zločin, ale my už jsme značně otupěli. Tento Poirot dokáže ty krajně nepříjemné pocity vzbudit, a o to je vzácnější. Nemůžu jinak - za ten sevřený žaludek v poledne horkého letního dne - 100%. (11.08.2014)

Od televizní adaptace slavné Vraždy v Orient-expresu jsem čekal ledacos, ale tohle mě dostalo! Neskutečné! Tvůrci celého cyklu Hercule Poirot se navzdory všem moderním technologiím, vizuálním efektům a nekonečným možnostem natáčení stále drží počáteční koncepce z konce 80. let a je vidět, že se to stále vyplácí. Celý snímek na mě místy působil ještě magičtěji než slavná Lumetova adapatce z roku 1974 - hlavně po herecké stránce. Geniálně jednoduchá a mrazivě působící hudba mě uhranula a herecké výkony, jichž jsem se trochu obával, byly vynikající. Proč tvůrci neudělali výjimku a neposlali tento film do kin, stačilo jen vrazit více peněz do výpravy, trošku popustit stopáž a udělat tomu solidní reklamu...A na stříbrném podnose se mohli servírovat Oscaři:-) Minimálně pro Davida Sucheta, protože jen v jeho fantastickém podání je Poirotova závěrečná netypická proměna sice nečekaná, ale navýsost uvěřitelná. Možná proto si na ni v roce 1974 netroufli, jednoduše z toho důvodu, že neměli toho správného Poirota...Já to prostě zhltl i s navijákem... (11.10.2010)

Po každém skončení filmu z osmdesátých let, které u příležitosti 125. výročí narození Agathy uvedla česká televize a v němž hráli slavného detektiva Peter Ustinov a Albert Finney, jsem si vždy pustila televizní verzi a mohla souhlasně s mnoha dalšími napříč fóry a databázemi říci, že David Suchet na rozdíl od dvou výše uvedených Poirota nehraje, on jím, s noblesou sobě vlastní, je. Ale Vražda v Orient expresu se odlišuje, nejen od předchozích zpracování, ale i od všech ostatních částí tohoto britského tv. cyklu a podle mě patří k tomu nejlepšímu a rozhodně nejpůsobivějšímu, co se v něm natočilo; se scénami, při kterých mrazí v zádech úplně stejně jako krajina někdejší Jugoslávie, již po dlouhý čas sledujeme. Setkáme se s mnoha projevy spravedlnosti (které se nám, stejně jako některým protagonistům nemusejí líbit - od kamenování za cizoložství, až po rekonstrukci odkrývané vraždy) a všechno to, stejně jako různé kontrasty zde zobrazené (včetně víry v Boha – nějak k tomu totiž ta oblast i námět příběhu vybízí) a všechno to v člověku zůstává ještě dlouho po zhlédnutí a musí si, chtíc nechtíc, udělat názor. A tohle se, při vší úctě k hvězdným představitelům i Finneyově nominaci na Oskara, u předchozích zpracováních a dokonce ani adaptaci jiného Poirotova příběhu ( s výjimkou Opony) nestalo. Zcela bez výhrad.... (21.09.2015)