Anatomie vraždy

Skvělé soudní drama, které začíná dobře, dobře pokračuje, zbytečně se nezastavuje ani nerozpitvává jednotlivé scény a u soudu se film mnohdy mění v komedii se všemi svými pichlavými poznámkami advokáta Bieglera. Jen ten konec byl zklamáním. Režisér celou dobu budí dojem, že má v rukávu schované nějaký překvapující zvrat, který nakonec bohužel nepřijde. (01.08.2008)

Dost možná nejkomplexnější film zabývající se soudním procesem. Více jak polovina filmu se odehrává v soudní síni a i přes svou dvouapůlhodinovou délku se nestane aby se divák nudil. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem a dobře napsané dialogy zaručují skvělou zábavu, kterou mírně sráží nepřítomnost překvapivých zratů a nějakého nečekaného rozuzlení. (09.12.2009)

Mám rád americká soudní dramata, protože jde často o snímky plné emocí, překvapivých zvratů, snímky až do konce napínavé... Svědek obžaloby, Pan Smith přichází, Dvanáct rozhněvaných mužů, Stezky slávy... Samé filmy, u nichž jsem napětím nedýchal. A pak tu je veleslavná Anatomie vraždy, o které spousta lidí mluví jako o nejlepším soudním dramatu všech dob.. a já prostě nevím proč. Ne že by to bylo špatné, herci jsou úžasní a scénář přelomový - kdo by si v roce ´59 vybral jako téma svého filmu znásilnění? Jenomže 160 minut je neuvěřitelná stopáž na to, že se asi dvě třetiny filmu odehrávají jako konverzačka v jedné místnosti. Otto Preminger neměl rád flashbacky, nechtěl dovysvětlovat, naopak chtěl ponechat prostor pro fantazii. Tomu rozumím. Svět není černobílý a i v tomto filmu je všechno jaksi pokřivené.. Hlavní sympaťák (James Stewart), takový milý starosvětský právník obhajuje člověka, který v afektu (asi?) nastřílel celý zásobník do muže, který (asi?) znásilnil jeho ženu. Hlavní "záporák" - slizký, arogantní právník - pak má dokázat, že to bylo chladnokrevně a vrah má jít do vězení. Názory se pořád překlápějí, dobří pomáhají zlým a naopak, a lidi pořád mluví a mluví a mluví bez jediného úlevného prostřihu někam jinam (o ten se aspoň trochu pokoušejí postavy sekretářky a Paulova přítele-alkoholika; ty ovšem děj nikam neposouvají a jejich osudy bohužel vyznívají do prázdna). Nakonec se co se případu týká stejně nic nevyřeší, divák i po závěrečných titulkách pořád neví, co se stalo, což je sice jako záměr zajímavé, ale po skoro tříhodinovém sledování bych ocenil nějaké jasnější vyznění. Ve filmech, které jsem jmenoval na začátku je sugestivnost způsobena tím, že divák sleduje postavy, které se perou s osudem, z posledních sil se snaží domoci spravedlnosti a zvítězit v souboji s chladným světem paragrafů. A to je právě to, co mi v tomto zajímavém, leč chladném soudním dramatu chybí... (30.03.2015)

Těžko hodnotit. Jak již bylo řečeno, film je to nesmírně ukecaný a rozvleklý, za sebe bych dodal, že mě mírně zklamal tak nějak narychlo uplácaný závěr bez konkrétní pointy. Slovní přestřelky jsou plné jazykových nuancí a pentliček, takže se vyplatí sehnat si verzi s opravdu dobrým překladem. Jamese Stewarta a George C. Scotta si s každým dalším filmem vážím víc a víc, tady se skutečně dokonale doplňují. Buď jak buď, rozhodně je to jedno z nejlepších soudních dramat, jaké jsem kdy viděl. (02.03.2010)

Dost možná nejlepší film ze soudního prostředí, co jsem kdy viděl. Začátek je trochu vláčný a Bieglerovo vyšetřování se vleče, ale se začátkem hlavního líčení se styl přepíná na verbální hru kočky s myší, přičemž role se neustále střídají. Nejedná se v žádném případě o dramatické vyšetřování mimo soudní síň, jak to ve filmech často bývá. Tady je hlavní scénou soudní síň a v ní zůstaneme skoro dvě hodiny. Viděl jsem to anglicky s anglickými a to byl dialogový koncert. Že byl James Stewart bůh není nutné pochybovat, ale proti George C. Scottovi je sotva třetinový, ten chlap byl mistr všech mistrů a to už jsem o něm napsal mockrát. Všichni herci perfektně vybraní, "vyzývavá" Laura (Lee Remick) předvedla hned několikanásobnou chameleóní proměnu charakteru, a ačkoliv jsem si výsledek poroty tipl špatně (ovlivnila mě scéna posledního setkání Laury s Bieglerem na schodech před vyhlášením verdiktu), zklamán nejsem. Edit po české verzi: Cupák na Stewartovi dvě a půl hodiny, to je balada pro uši a když se do toho pustí se Sobie Sejkem, srdce plesá. Skvěle dabuje i Brabec mnou v komentáři vyzdvihnutého George C. Scotta, lahodný hlásek dodala Angelika Švormová. Musím ale říct, že anglická verze ve mně zanechala hlubší dojem, ta jazyková ekvilibristika se nutně v českém překladu pokrátila. (27.12.2013)