Tess

Polanski se snaží knihu zfilmovat přesně včetně různých bezvýznamných maličkostí a pomalé plynutí filmu mi nevadilo, ale co se mu příliš nepovedlo, je převést na plátno její bezútěšnost a tragiku. Je to z velké části Nastassjou, které jsem to všechno moc nevěřila a také mužskými představiteli, z nichž hlavně Angel je opravdu tragéd( což byl mimochodem i v knize). Paradoxně zde jako nejsympatičtější vyšel D´Uberville, původně hlavní padouch. Filmově je to krása od počátečního průvodu, až po východ slunce nad Stonehenge. (28.07.2009)

Další Thomas Hardy, u kterého jsem se chtěla zastřelit. Terapie filmem aneb viktoriánská logika pro pokročilé. Nicméně s odstupem času se k Hardymu vracím v mnoha podobách a Tess už budu navždy vnímat prizmatem Polanského tragédie. Bohužel. Ačkoli samotný příběh zneužívané Tess by sám o sobě stačil na krizi identity i bez té Mansonovy partičky imbecilů. (31.08.2015)

Feminismus a soudobá anglická vesnice pozdní viktoriánské Anglie jsou hlavními obsahovými i ideovými dominantami frankobritského oscarového filmu z roku 1979. Důkladná krajinomalba i neméně vyčerpávající pohledy do tehdejších interiérů spolu s důkladnou výpravou jsou úspěšným Polanského úsilím o postižení tresti Hardyho stejnojmenné literární předlohy. Přemýšlivé, ale jinak prosté venkovské děvče přes svou houževnatost postupně podléhá svodům, kterým je dlouhodobě vystavováno, a konfrontováno s bídou, kterou si nezasloužilo, se posléze v absolutním zoufalství a beznaději utíká do nerovnoprávnéího konkubinátu s původním milencem. Pozdní snoubencovo procitnutí přichází do fatální situace, jíž Tess čelí zmatenou, více pudovou než promyšlenou vraždou s vědomím nenávratného trestu. Osvobozující gesto je tak současně cestou ke zkáze, v níž hluboké náboženské přesvědčení, v němž Tess byla vychována, zcela selhává. V druhém plánu je Tessin osud nevábným zrcadlem mravních i charakterových kvalit obou osudových mužů jejího života. Kritika prudérie pro prudérii, konvenčního pokrytectví, jež je jen fasádou latentního společenského rozvratu, zhruba tak lze popsat film, jemuž vedle Polanského dominuje skvělá Nastassja Kinská v titulní úloze. TESS, připomínající tolstojovskou ANNU KARENINU či Baudelairovu PANÍ BOVARYOVOU (obě díla byla rovněž kvalitně převedena do filmové řeči) nebo mrštíkovskou MARYŠU, zcela jistě neuspokojí milovníky klipově pojatých akčních filmů. Na faktu, že našim předkům plynul čas pomaleji a že Polanski tuto "nudu" do svého uměleckého záměru nemohl nevložit, to však nedokáže nic změnit. Jedno je jisté: TESS si vždy své vděčné diváky najde. (25.12.2010)

Úplně jsem cítil, jak si Polanski to filmování mezi menhiry a uprostřed rurární Anglie užíval. Obrazově povedené, jenže ve své délce a výstavbě charakteristiky hlavní postavy proklaté nudné. Děj je poměrně málo rafinovaný a překvapivý obrat přijde až docela pozdě. Hrozně tu chybí erotika, což při účasti mladičké Nastassji lze považovat za smrtelný filmařský hřích. (26.01.2014)

Jméno Roman Polanski je všeobecně ve filmovém prostředí dobře známo. Dá se tedy očekávat, že zklamán nebude žádný filmový fanoušek, který dychtí při sledování nejenom po zábavě, ale i po něčem intelektuálně zajímavějším. V tomto ohledu není Tess zklamáním. Nemilé překvapení mi však připravila skutečnost, že snímek má přespříliš dlouhou projekční dobu, přičemž dějový spád není dostatečně naplněn. Osobně bych u tohoto snímku přivítal rychlejší vývoj děje v podstatně kratší projekční době. Snímku by to podle mého názoru přidalo na atraktivnosti. Z tohoto důvodu jsem váhal, zda mé čtyři hodnotící hvězdy nejsou až příliš. (06.02.2012)