Páni kluci

Páni kluci je jedním z těch vzácných filmů pro děti, které nezevšední a stále přinášejí podmanivý pocit uspokojení a nadšení. Film má své kouzlo a styl, se kterým baví a unáší zpět do vzpomínek klukovských rošťáren a dobrodružství a nedokázal je zkazit ani řádný výchovný výprask. Ach, jaká to sladká doba tehdy byla! Film má, kromě svého okouzlení, i svůj osobitý formát a dospělé postavy se pohybují až k hranici karikaturizace, nedostávají se do nevkusu a zjemňují celkový humorný nadhled. Inspirace Markem Twainem je nepřehlédnutelná a přiléhavě přizpůsobena domácím podmínkám k vytvoření nesmrtelného díla dětského filmu. Hlavní postavou laskavě dobrodružného příběhu je energický chlapec Tomáš (velmi zajímavý Michal Dymek) s neutuchajícím duchem. Žene se z dobrodružství do dobrodružství v čele neposedného trojlístku a ochutnává velikost a krásu nevšedních výprav. Nejspřízněnějším Tomášovým kumpánem je sirotek bez domova Hubert (zajímavý Petr Voříšek) s širokým úsměvem, laskavým srdcem a šibalstvím v očích. Trojlístek malých uličníků doplňuje Jožka Vágner (příjemný Petr Starý), který v ničem nechce zaostávat za svými kumpány. Hlavní dívčí postavou je spořádaná strážmistrova dcerka Blanka (sympatická Magdalena Reifová), jejíž tvář vzbuzuje u Tomáše náklonost a slabost. Hlavní ženskou postavou je Tomášova teta Apolena (dobrá Iva Janžurová), přísná ruka nad věčným nezbedou. Hlavní mužskou postavou je Tomášův strýc Václav (příjemný Karel Augusta), shovívavá a laskavá ruka nad svým vitálním synovcem. Nejutrápenější postavou je učitel Lopata (dobrý Josef Somr) ve věčném sváru a hašteření s dobrodružnou Tomášovou povahou. Z dalších rolí: do Tomáše zamilovaná Andula (Jitka Chalupníková), škodolibý a žalující Tomášův bratranec Štěpán (David Vlček), prostomyslný Otesánek Štrůdl (Bohumil Luxík), spokojeně vyhlížející řídící školy (příjemný Petr Nárožný), úslužný a snaživý školník (zajímavý Václav Lohniský), Jožkova úzkostlivá a bdící matka (sympatická Zdena Hadrbolcová), slaboduchý brusič Petr (dobrý Jiří Lábus), úskočný zloděj Ležatka (příjemný Karel Dellapina), vystrašený zlodějův kumpán Pajdák (Lubomír Kostelka), zaskočený školní zemský inspektor (Jan Vostrčil), ctihodný strážmistr (Vít Olmer), či rozezlený hajný (Radan Rusev). Film má své podmanivé kouzlo, se kterým může každého vrátit do dětských let a vtáhnout ho do chlapecky dychtivého dobrodružství v té nejčistší a nejupřímnější podobě. Baví, hladí, rozradostňuje. (03.01.2017)

Oblíbený film mého dětství, který klidně mohu zkouknout i jako dospělá, zasmát se a dobře pobavit, jakkoliv veškeré scény intimně znám už dlouhá léta. "Páni kluci" prostě nezestárli, stále oslovují rozdílné generace a navrací do dobrodružných let dětství i jedince těsně před skokem do rakve. Třebas už ten twainovský příběh několikerým opakováním ztratil kousek svého kouzla, nemohu jít pod 5*, takové filmy už se prostě netočí. 95% (21.08.2010)

Nemyslím si, že si film zasluhuje až tak vysoké hodnocení, přijde mi totiž na stejné úrovni jako o dva roky starší americké zpracování Toma Sawyera (navíc je zřetelné, že se čeští autoři Twainem inspirovali), které má zde o třicet procent nižší hodnocení. Ale i tak se jedná o celkem pohodový snímek o partě kluků, kde si někteří mohou zavzpomínat a ožije v nich kus rošťáka. (21.05.2010)

Americký námět zahalený do české košilky famózní tvůrkyně Věry Plívové-Šimkové. Zkrátka skvělý dětský film s kriminální zápletkou, protkaný dobrodružstvím klukovských let. Plejáda báječných českých herců nemá konkurenci a jejich dialogy jsou prostě úžasné. "Chceš šutrákem... chceš šutrákem... upaluj, upaluj !!!!!" :-) (24.02.2013)

Jsou filmy, které si z dětství pamatujeme jako úžasné zažitky a když se k nim po letech vrátíme, hořce zjistíme, že zestárly a především, že v dospělosti zkrátka nefungují. Páni kluci patří k těm řídkým vyjímkám, kdy se filmový zážitek opakuje kdykoliv snímek znovu shlédnu. Znovu se ze mě stává kluk, co podniká dobrodružné výpravy, má spoustu volného času a dovede si ho přes občasnou nepřízeň dospělých užívat. Kdykoliv zazní známá filmová melodie a hlas mě vyzve: "No tak tu nestůj a pojď", jdu a znovu se ponořím do světa svých dětských vzpomínek. Celkový dojem. 90 %. (14.06.2006)