Óda na nicotu

Život postarší Sonyi se skládá z jednotvárných úkonů. Vstát, odejít do práce, postarat se o otce utápějícího se ve svém vlastním světě a jít spát. Všední rutinu už nenaruší ani truchlící, již sporadicky zavítají do krachující márnice, kterou se Sonya snaží se stále menším úsilím provozovat. Něco se ale přece jenom jednoho dne stane. Na prahu se objeví neznámé tělo, po němž nikdo nepátrá. Osamělost zesnulé připomíná Sonye samotu, se kterou se pere i ona sama, což vede k přátelství více než neobvyklému. Óda na nicotu je pečlivě komponovaným, mysteriózně něžným filmem o touze nebýt sám a o mýtech, které si nezaslouží být zbořeny. (MFF Karlovy Vary)