Pat Garrett & Billy the Kid

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Neskutečně pohodový film. Všude kvokající slepice, případně slepice s ustřelenou hlavou. Kam se podíváš láhve s alkoholem a muži nalévající se před každou slovní i palnou akcí. A taky je pořád kolem nás hudba, Dylanova krásná hudba. Poté co nějaká sympatičtější postava umírá, zazní nápěv Knocking on the Heavens Door. A do toho přátelství, přátelství umírající jako muži kolem. Mladý pistolník Billy chce žít bez zábran a bez bázně, starší Pat již myslí na zadní kolečka a nechá se najmout za šerifa. Jejich střet je nevyhnutelný. Zatím se oba mazlí s vnadnými ženami v pelíšcích a likvidují své nepřátele s až nesnesitelnou lehkostí... Mám rád Sama Peckinpaha a jeho skvělou režii, speciálně v akčních scénách je geniální. Trailer: http://www.csfd.cz/film/7178-pat-garrett-a-billy-kid/videa/ (22.02.2011)

Jeden ze dvou mistrovských westernů Sama Peckinpaha. Tento film je takovou skvěle naotčenou westernovou road movie o putování dvou postav napříč „stárnoucím světem,“ jak jedna z nich sama uvádí. Příběh Patta a Billyho je takový nějaký sled uzavřených událostí, většinou přestřelek a bitek, což sice zní obyčejně, ale pod režií S. Peckinpaha se jedná o netuctový filmový zážitek. V první řadě film vyniká stylizací světa v kterém se odherává, tj. špinavou dírou na pomezí USA a Mexika, která je jen o něco méně zkažená než ta ve filmech Sergia Leoneho. O to je však reálnější. Dalším neobyčejným elementem filmu je parádní režie, tj. zajímavé záběry, na dobu svého vzniku netypicky svižný střih a civilní vedení herců. Jak Christopherson tak Coburn vytvořili velmi charismatické a uvěřitelné typy. A tu finální hvězdičku do plného počtu dám za líbivou hudební kulisu Boba Dylana. Divoká banda se mi líbila o něco více, ale i tento western určitě právem patří mezi ty obzvlášť kultovní. (24.09.2012)

Výjimečný western, v němž jsou jeho hrdinové pro nás hrdiny, ačkoliv jsou jejich postavy zcela zbaveny romantického přikrášlení a jakýchkoliv "rytířských" nánosů. Existuje tu přátelství a respekt, hlavní je však vlastní přežití. James Coburn a Kris Kristoffersen tvoří výjimečný pár, ačkoliv víme, k čemu asi tak snímek směřuje, je jeho vyznění nesmírně silné. Starý Divoký západ je pryč, lépe řečeno - nikdy nebyl takový, jak jsme si ho vysnili. Alias Boba Dylana a jeho písničky pak tentokrát ruku v ruce s pořádnou dávkou Peckinpahova krásného pesimismu stojí za přitažlivostí, poutavostí a krásou tohoto snímku. (13.08.2006)

Netypický western, který se vyznačuje nostalgickou náladou, kterou spoluvytváří výborná hudba a barevné filtry laděné do pískových barev. Jakkoli film bourá určité mýty a žánrová schémata, jiné mýty pro změnu vytváří. Především konstruuje romantický mýtus psanců jako vyznavačů a ochránců svobody. Oni to s prominutím byli spíš obyčejní násilníci a zloději, ze kterých se - a v tom má film naprostou pravdu - pod tlakem civilizace a pragmatismu stávali často strážci spravedlnosti, šerifové a jejich pomocníci. Proti sobě tak často vystupovali bývalí společníci ze zločineckých tlup. Sam Peckinpah si v podstatě idealizuje ten starý divoký západ a postupující civilizaci vnímá jako rozklad starých pozitivních hodnot. Jenže ta civilizace s sebou přinášela právní stát a společenské jistoty. Jinak ti staří pistolníci zdaleka neměli tak dobrou mušku, jak by se podle Peckinpahových filmů zdálo. Celkový dojem: 75 %. Je to každopádně slušně zahraný a zrežírovaný western, kde je styl povýšený nad obsah. (10.04.2009)

500. KOMENTÁŘ: Řekl bych, že tenhle western je trochu přeceněný. Po slibném začátku se příběh jaksi zadrhne a celé se to táhne odnikud nikam až k očekávanému konci. Jedinými klady jsou dobří herci a skvělá hudba, která mi teďka v poslední srpnovej den s tím slunečným, ale chladným počasím, co je venku navozovala takovou zvláštní nostalgii a tím trochu vylepšovala můj zážitek z tohodle jinak docela nudnýho westernu. (31.08.2009)