Intimní osvětlení

"Jo Smetana! Dědek hluchej ... Ale slyšel!!"                                                                                                                       Intimní osvětlení je skutečnou intimní návštěvou v jedné venkovské rodině. Situace, které se nám rozehrávají před očima, známe důvěrně ze svých vlastních rodin. Není tu ani přehrávání ani nadsázka, je tu přirozenost a civilní projev, to je hlavní diviza filmu. (01.09.2014)

60. léta minulého století přinesla v československém filmu tzv. film o ničem. Jsou filmy o ničem, které nás dokáží neskutečně pobavit jako např. Hoří má panenko, Lásky jedné plavovlásky či Ecce Homo Homolka. A pak jsou filmy "o ničem", které jsou o ničem a navíc ještě o hovně. A to je příklad právě filmu Intimní osvětlení. (02.09.2007)

Intimní osvětlení je film v tom nejlepším slova smyslu experimentální. Podobně jako Miloš Forman, i Ivan Passer tehdy nově ohmatával a vytyčoval možnosti filmového média. Kam až lze zajít? Co činí film filmem? Jakou roli v něm hraje náhodnost? Intimní osvětlení ovšem není samoúčelnou hříčkou. Nejen, že skutečně otvírá nové možnosti, že vnáší do českého filmu témata, která se pak budou až do omrzení objevovat v různých variacích v díle nejpodivnějších epigonů jako jeden z charakteristických rysů vesnického života (pohřeb, dechovka, stavba rodinného domu, soužití dvou generací, slepice kálející na zaparkované auto) ale navíc skutečně funguje jako silný příběh. Zdánlivá idyla s koťaty a živou hudbou se mění ve zvláštní nevyslovené drama. Otázka po tom, zda-li si člověk skutečně správně vybral, zda zdánlivě utěšený a nekomplikovaný život není ve skutečnosti a od počátku jakýmsi omylem patří k těm nejsilněji vysloveným v naší kinematografii. K tomu připočtěme skvostné (ne)herecké výkony, v nichž zazáří nejen oba hlavní protagonisté, ale také náš nepochybně nejtalentovanější neherec Jan Vostřčil. Pozoruhodné je srovnání s Formanem. Passer je civilnější, přirozenější a méně vybroušený. Forman je fanatickým pozorovatelem detailů, Passer spíše pomalu a s rozmyslem načrtává a buduje celek. Vlastně je velmi zajímavé, jak tito dva na první pohled svým projevem téměř zaměnitelní režiséři používají zcela odlišné režijní přístupy... Zajímavé komentáře: Matty, DaViD´82, Shadwell, francis (24.09.2008)

Soustředil-li se Passer ve vnějším zkoumání postavy nejprve na její tvář, která pro něj byla oknem do duše, Forman tvář od celku nikdy neodděloval; vlastně se ani do duše dívat nechtěl. Daleko víc než Passer hledal příběh v situacích pokud možno co nejobyčejnějších, banálních, nedramatických a teprve pak do něj vpravoval člověka. Passer napřed skrz tváře pronikal do figury, přilnul k ní a pod vlivem emoce mu začaly vyvstávat obrysy možného příběhu. Přestože nebyl schopen postavy zesměšňovat břitkou bezohledností, natož je urážet, ocitají se v situacích přinejmenším ztrapňujících, kdy se prozrazuje jejich špatná stránka, slabost či omezenost. Passer jim ani ve své laskavosti nic neusnadnil a nechal je napospas sobě samým. (24.01.2010)

OSVĚTLENÍ v mnoha ohledech připomíná italský, později natočený ZVLÁŠTNÍ DEN. Pomalu, jak líný proud dolního toku řeky plynoucí děj dost přesně zrcadlí skutečnou atmosféru své doby - konce vyhasínajícího, kdysi nezištného budování venkova. Avšak víc než těch, kteří stavěli, a dřeli se na díle (či dílech té doby dopravními stavbami počínaje) bylo rutinérů, hlupáků, lenochů, karikatur známých z jiných filmů té doby (BÍLÁ PANÍ). "Tempo těch dob z nás nadělalo šrot" míní jedna z postav jedné z povídek slavné Mňačkovy knihy ONESKORENÉ REPORTÁŽE, vydané ve stejné době. Zdánlivě líně plynoucí čas díla, jakoby ignorujícího základní zásady hraného filmu, ve skutečnosti postihuje vlastní, všednodenní tvář systému, spějícího k velké krizi Pražského jara, k zmaru těch, kteří kdysi vzali vážně velkohubé fráze politiky milionářských daní a ožebračení schopných a talentovaných na základě absurdních, z ciziny importovaných zásad nomenklatur všeho druhu a zločinů všech představitelných forem. "Protosocialismus", jak tuto dobu začíná poněkud pokrytecky označovat programatika zrezivělé strany z ulice Politických vězňů, je tu zachycen ve svém vzmachu, který předchází volnopádu normalizace a osvobozujícího přistání listopadového převratu. Důvěrné svědectví-výpověď OSVĚTLENÍ se nemusí líbit, ale neztrácí tím nic na své ceně. Ceně autentické výpovědi o skutečných příčinách historického ztroskotání jednoho iluzionistického snu. Ztroskotání, které s sebou vzalo až příliš mnoho nevinných obětí. Nejen těch z popravišť a věznic, ale i těch, které neměli šanci vymanit se z klece nenávratně, ale také nepostřehnutelně odumírajícího všedního dne té doby. (02.01.2008)